1.díl R+R: Hranice jsou nutné aneb partnerský versus mocenský přístup ve výchově a vztazích

Standardní

Tohle sem samozřejmě dát musím, protože nám to celé rodině změnilo život (díky Máco, žes mi o tom řekla). Právě chodím do kurzu „Respektovat a být respektován“ (říká se tomu metoda R+R) a mám z toho hlavu jak pátrací balón. Leč rozhodně to stojí za to. Pro nezasvěcené to možná zní jako jehovistický kecy, ale je to jen systém, jak líp mluvit s lidma včetně dětí, a funguje bezvadně. Zjistila jsem, v jaký době temna žijeme jako rodiče, i když si myslíme, že vše děláme dobře nebo se snažíme být co nejlepší.

Ale stejně jako se člověk sám nenaučí na piano, i dobře mluvit s dítětem, aby vám naslouchalo a rozumělo tomu, nejde bez pomoci. Během tří dnů začala metoda R+R (Respektovat a být respektován) působit na Bertičku jak kouzelnej proutek a od tý doby je jako vyměněná. A to to ještě vořem a nejde nám to zdaleka vždy a ještě nemám za sebou všechny semináře a na každým se dovím o chybách, který dělali mí rodiče, který dělaj skoro všichni kolem, a dělala jsem je i já.

Taky bych dřív při pohledu na fotku vpravo řekla, že tyhle strašný způsoby komunikace nepoužívám, ale pak jsem se začala poslouchat a zjistila jsem, že je to skoro to jediný, co mám v rejstříku… Změnu ocení v první řadě dítě, pak manžel, že už mu nevyčítáte, nerozkazujete a neserete ho slovy. Ale znám i lidi, co to vzdali, protože je to těžká cesta, známe lidi, kteří to hned zavrhli, protože „mají přeci 10 let praxe s vlastními dětmi a tohle nepotřebujou“ nebo „selský rozum nám řekne, co je dobře a co ne“…

Takže je na každým, co dělá a jak se vzdělává, já osobně si pořizuju návody na pračky, myčky, luxy i děti. Nemyslím si, že je mezi tím nějaký rozdíl. Naopak, na děti by měl bejt návod a sakra dlouhej. Vlastně proto taky vznikl MAMINATOR, abych sem ty návody na děti a na dobrý rodiče dávala:)

Nejdřív jsem si v červenci 2012 koupila tuhle knížku „Respektovat a být respektován“ od psychologů Pavla Kopřivy, Jany Nováčkové, Dobromily Nevolové a Taťjany Kopřivové. Kniha dobrá, ale v kurzu mi to teda mnohem líp nalejvaj do hlavy a můžu se na cokoli zeptat, ale je to pěkně drahý… Kniha stačí… V seriálu R+R na MAMINÁTORU postupně vysvětlím, co vše je v komunikaci nejen s dětmi špatně a proč, a představím metody R+R, které ti šťastnější ovládají, ale většina je nepozanala na vlastní kůži ani od milujících rodičů a už vůbec ne od učitelů na školách. A co se v dětství naučíme, podle toho jedeme, takže pokud nebylo od koho se učit, dopadnete třeba jako já a sáhnete k téhle knížce nebo půjdete do kurzu:)

Hranice jsou nutné aneb partnerský versus mocenský přístup ve výchově a vztazích

-podstata autoritativní výchovy je nerovnost (fyzická převaha, snižování hodnoty dítěte, rozhodovací práva pouze v našich rukách, podceňování dětských názorů, nezájem o jeho prožívání)

Nelze vychovávat autoritativně a pak očekávat, že se děti budou chovat demokraticky

-když děti nemají jasné, pevné hranice, ztrácejí pocit bezpečí. Když hranice jednou platí a podruhé ne, vyvolává to v nich pocit nejistoty a úzkosti a odpovědí na to může být i agresivní chování

-máme vytvářet hranice nikoli pro děti, ale s dětmi, jde o to, jakým způsobem se ty hranice vytvoří, jde to buď mocensky nebo s respektem

-nedělat dítěti nic, co bychom nechtěli, aby děti dělaly nám

-děti nejsou jiný živočišný druh než dospělí, znáte rozumný důvod, proč se k dětem chovat jinak než k dospělým?

    Musíme věřit dítěti, že dělá to nej vzhledem ke svému věku a zkušenostem

-úmysly a skutečné dopady se mohou lišit, i ti, kteří se snaží být dobrým rodičem, to mohou dělat špatně

-chceme-li dítě naučit respektu, musíme se k němu s respektem chovat

RESPEKT=vážit si někoho

RESPEKT=mít ohled na potřeby druhého, jeho individualitu, na jeho lidskou důstojnost (respektovat můžu i Ratha ve vězení, i když je to lidskej kokot)

Důsledkem výchovy založené na uplatňování moci bývá vzdor nebo poslušnost (oboje je špatně), protože poslušnost vůči dobrému i špatnému je stejná, pak se divíte, že váš poslušný syn je v partě zlodějů, ale on jen zas poslouchá autoritu, jako tomu byl zvyklý od dětství, neví, že může mít vlastní názor, nikdo ho to nenaučil, jen partnerský model vede k zodpovědnosti, která je protikladem poslušnosti

-panáčci moci (to používají na kurzu i v knize, jsou to dva či více panáčků, když je některý větší než ostatní, to je ten mocenský přístup, ale ten menší panáček může třeba jekotem obrátit karty a stát se tím větším panáčkem, který přebere moc), nejlepší je tedy od začátku, když jsou panáčci stejně velcí a snaží se tuto rovnováhu udržet

Mocensky se chová i ten, kdo užívá pochvaly, rady, pokyny a odměny (tohle mě až nasralo a jsem zvědavá, co se o tom v dalších seminářích dozvím)

-partnerský vztah sděluje: tuto věc je potřeba dělat tak a tak z těchto a těchto důvodů a očekávám, že uděláš, co je správné, a ne proto, že to říkám já

-jen partnerský přístup učí zodpovědnosti (řídit se morálními hodnotami, svědomým a pravidly, i když nás nikdo nekontroluje)

 

V dalším díle bude:

2.díl R+R: Jak blbě a neúčinně mluvit na dítě, způsob 1. – 6.

One response »

  1. Pingback: S dětma furt zavostřuju na štěstí | Maminátor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s