3.díl R+R: Jak blbě a neúčinně mluvit na dítě, způsob 7. – 15.

Standardní

Navazuje na předchozí díly seriálu R+R:

 

7. – 15.způsob, jak blbě mluvit na dítě

7.nálepkování (je to ňouma)

„Ona je hodně tvrdohlavá, je těžké donutit ji poslouchat“

„Je to škodná“ (jsem si myslela, že jsem vtipná a tuhle nálepku jsem jí taky dala já, protože kde co zničila a tak, ještě jsem si libovala, jak trefnou přezdívku jsem jí vymyslela)

„To je náš Picaso“ (jak pomalovala zdi u našich, sama jsem jí tuhle nálepku dala a už to naše neodnaučím a říkají to i před ní a už to přejali i Korfíci…)

Dítě si o sobě vytváří obraz hodně podle toho, co o něm dospělí říkají

-nálepky mívají často zdroj ve vrozených vlastnostech dítěte (pomalejší tempo, horší koordinace pohybu) i odborník se může splést a říct: je hyperaktivní

-když škola, rodiče nálepkují negativně „je to lenoch, je nešika, nemá talent na sporty…“ škodí, když se zabývají jen tím blbým, brzdí to rozvoj toho dobrýho

-negativní nálepky vzbuzují vzdor, agresivitu

-zbavit se negativní nálepky je pro dítě těžké, protože jeho snahu často nikdo neocení nebo ji shodí „Tak to je zázrak, náš génius jednou spočítal tu rovnici…“

-i pozitivní nálepky jsou špatné: „To je taková poslušná holčička“, pak se holka bojí bejt někdy neposlušná, aby je nezklamala

Jak to dělat dobře?

Lepší je oceňování konkrétních úspěchů než vypichování neúspěchů

8.pokyny (udělej)

Jak to udělat dobře?

Je lepší dát informaci místo pokynů, v důsledku se pak člověk namluví míň, protože pokyny se musí pořád opakovat „Ukliď hračky“. Lepší je „Je dobré uklízet hračky, když si s nimi dohraješ, tak tu budeš mít pořádek neustále“

9.příkazy (okamžitě udělej!)

-příkazy už vůbec nedávají odpověď „proč“ máme něco udělat a brání našemu přirozenému rozvoji a učení se tomu, jak o sobě sami rozhodovat

Výchova by neměla připomínat výjimečný stav

-rozkaz „zastav“, když jede dítě na kole do silnice, kde ho přejede auto, má logiku, tam není čas vysvětlovat, proč, když se rozkazy užívají zřídka, dítě spíš poslechne

Jak to udělat dobře?

-místo příkazů můžeme dítěti nabídnout „Uklidíš nejdřív duplo nebo ty skládačky“

10.vyhrožování (zkus to a vezme si tě čert)

-vyvolává v dětech strach a to není dobrý důvod, proč má dítě něco dělat (jako paní v tramvaji, která svého ukřičeného vnoučka varovala, že „Jestli nepřestaneš křičet, přiletí vrána a vyklove ti jazyk“, to jsme se báli i my s Martinem)

-dítě nepochopí, že nemá křičet, protože to ruší lidi kolem, ale buď poslechne

a.protože to babička rozkázala

b.bojí se té vrány

c.nebo neposlechne a vzdoruje a řve dál

-když si dítě uvědomí, že vyhrožování je plané a že se obvykle nic nestane, vrána nepřiletí a nevyklove mu jazyk, maminka se nezblázní z bordelu doma, učitelku neodvezou do Bohnic, dítě zlobí dál

Jak to udělat dobře?

Nevyhrožovat a když už, tak vyplnit výhrůžky (ne ty s vránou, ale třeba“Neser nebo nebude večerda“, pak se večerníček vážně nesmí pouštět)

-s výhrůžkama pozor „Neser nebo celý prázdniny neuvidíš večerníček“ jsou nebezpečný, protože pak každej večer budete před sedmou poslouchat brekot a budete litovat, čím jste vyhrožovali

Chlapečkovi v tramvaji by to chtělo prostě popravdě říct „hrozně křičíš a rušíš lidi, co tu s náma jedou“ nebo „Už se fakt zlobím, strašně křičíš a ruší to lidi kolem, tak přestaň, prosím, Honzíku“

11.křik

Křik bývá často jako doplněk hrozeb a příkazů, reakce na něj je nejčastěji zas jen křik, házení věci a podobně

-ječela jsem na Bertu „dostaneš na prdel“ a ona na mě ječela „já se tě nebojím, nebojím, nebojím“ nebo ještě líp, když zlobila, křičela dopředu „Dostanu na prdel, dostanu na prdel“

-od té doby, co čtu tuhle knížku, už to neříká a nedostáváJ (skoro)

12.dávání za vzor (jó, Kubíček…)

Příklad z vlastního života: “A už je taky jako prase“

-když jsem byla malá a jela jsem s našima autobusem z Branického nádraží někam, tak na zastávce byl chlapeček celý v bílém a  byl čistý jako pravda boží, já špinavá jako prase jako obvykle, bylo po dešti, všude kolem louže a naši mi na něj ukázali „Vidíš toho chlapečka, je celý v bílém a přitom je čistý.“ Tak jsem situaci vyrovnala ve svůj prospěch a strčila chlapečka v bílém do největší louže, co tam byla, „a už je taky špinavej jako prase“

-dítě slyší „jsi špindíra, ne jako tamten chlapeček“

-chudáci i ti, co jsou dávání za vzor, dítě si netroufne na dospěláka, který ho svými výroky vlastně uráží, tak jde po tom, kdo je mu dáván za vzor

-děti dávané za vzor často změní své chování k horšímu, aby se udržely dobré vztahy se spolužáky

V rodinách, kde dochází ke srovnávání sourozenců, jim to často může narušit vztahy na celý život

13.řečnické otázky (chceš skončit jako?)

„Si normální?“

„Můžeš přestat výt? Vzbudíš bráchu“

-vyznačují se tím, že jen zabolí, vyvolají pocit bezmoci a vzteku, ale nedá se na ně odpovědět, když někdo vzpupně odpoví, akorát rodiče ještě víc nakrkne

Jak to udělat správně:

-použít pozitivní sdělení s infem (ty krásně zpíváš, i když lepší je zpívat jinde, než kde spí bráška)

-sdělit svá očekávání a pocity „Jsem unavená a začíná mě bolet hlava a bolí mě víc, když zpíváš. Můžeš přestat?“ Na to mi Berta řekne „Tak já budu zpívat moc opatrně a pomalu:)“

14.urážky (jsi debil)

„Jsi kůže líná“, „To tě doma pěkně vychovali“

-i dospělým dá zabrat nereagovat agresí na urážky, děti ale jiné prostředky nemají, jak se bránit „Ty jsi tlustá“ reakce: „Ty jsi tlustoprdka a ještě jsi blbá“ a ještě přiletí třeba facka

-dospělí uměj urážky říct i rádoby mile, ale stejně to zabolí, i my tak Bertě říkali, když jsme byli v Hodko, kde pomalovala zdi, „Ty jsi náš Picaso, viď?“

15.ironie (ty jsi génius…)

-„Já nevěděla Bertičko, že jsi vlk, proto tak vyješ?“

-ironie je zákeřnější  forma urážky skrytá za humorem

Děti do 10 let ironii nerozumí (místo „Ty jsi náš slavík“ starší dítě slyší „Neumíš zpívat“ ale mladší slyší prostě jen „Ty jsi náš slavík“ a nechápe, co to znamená a proč se u toho máma tváří tak kysele)

-ironické chování autorit jako jsou učitelé vybízí k šikaně (já si z tohohle kluka dělám srandu, vy můžete taky, a koho můžeme urážet, ten může dostat i přes hubu)

Jak to udělat správně:

-použít humor, který nezraňuje, nebo Já-výrok: “Když tě přebaluju, taky se mi to nelíbí, ale musím to dělat, tak to zkus taky vydržet“

Navazuje na předchozí díly seriálu:

V dalším díle bude:

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s