Znakování s miminky

Standardní

OBSAH:

  1. Knížka „Jak se domluvit s kojencem a batoletem“
  2. První naše znaky („NE“, „UŽ NECHCI“, „TANCOVAT“, „TMA“, „SVĚTLO“ a „FUJTAJBL“)
  3. Nevěřím na to tvoje znakování
  4. Jak znakovat? „PES“, „JÍST“, „PÍT“
  5. Výhody znakování
  6. Vylučovací metoda neznakujících rodičů
  7. Další znaky („SPÁT“, „MALÁ“, „VELKÁ“, „DUDLÍK“, „AUTO“)
  8. Znakujeme všichni, jen to nevíme
  9. První skutečná slova („TÁTA“, „TETA“, „BABA“)

Když byla naše dcera Berta úplně malá, jednou jsem náhodou na webu narazila na tyhle stránky a pak si i koupila knížku „Jak se domluvit s kojencem a batoletem“. Ale ty stránky by klidně stačily a pak vaše fantazie, které se meze nekladou. V knížce jsem se navíc dočetla jen detaily toho, jak znakování vzniklo a vyvíjelo se ve světě i u nás, a je tam možná návod na více slov, ale můžete si vymýšlet své vlastní znaky a hlavně sledovat dítě, které znaky vám nabízí, a knížku k tomu nezbytně nepotřebujete.

„UŽ NECHCI“

První znaky začala naše dcera Berta používat už v 7. měsíci. Sama od sebe začala říkat „UŽ NECHCI“ alias „NE“ při jídle a pití. Prostě když už měla dost, začala kroutit hlavou ze strany na stranu lehce jako by říkala NE. Dřív jsem jí cpala jídlo až do dna, potom do jejího syta.

„NE“ a „TANCOVAT“

Kdybych nečetla nic o znakování, možná bych to přešla a bylo by. Berta ale měla radost, že jsem si toho všimla a necpu jí už dál do huby flašku ani rohlík či příkrmy jiné. Používala to od té doby s velikou radostí, že s ní komunikuju po jejím, že jí rozumím. Stejně jsme to používaly i na všechny možné otázky, prostě znak „NE“ znamenal odpověď ne. „Máš v plínce bobo?“ „NE.“ Dalším slovem, které začala používat jen tak ve chvílích radosti, bylo „TANCUJU“ nebo „TANCOVAT“ alias „TANI-TANI“. To se pak celá houpala ze strany na stranu celým tělem.

„TMA“ a „SVĚTLO“

Jedním z prvních slov byla „TMA“ (otevřená dlaň s roztaženými prsty se sevře v pěst)  a  „SVĚTLO“ (pěst se rozevře, prsty roztáhnou), to bylo super, kde byla tma, hned mi ukazovala, že ví, jak se tomu říká. Máma moje mi ji jednou hlídala v Ikea a říkala, že Berta furt jen koukala nahoru na strop a otevírala a zavírala dlaně. Máma nevěděla, jestli neměla křeč nebo se nezbláznila, mně bylo jasný, že se jí líbily lampy na stropě, který hezky svítily, a taky jsem to hned mámě říkala, co jí Berta chtěla říct.

Jednou si sama vymyslela znak pro nechutný jídlo „FUJTAJBL“, dělala ho pak i u jídla, který jí chutnalo, protože jí bavilo, jak to baví nás.

Nevěřím na to tvoje znakování

Reakce okolí byla zajímavá. Někteří „mi na to moje znakování nevěřili“, jiní se to hned chtěli naučit taky. Třeba moje tchyňka Iva z Ostravy před každou návštěvou vyžadovala mail s detailním popisem nových znaků a pak našprtaná přijela nebo mi k ní a vyprávěly si s Bertou beze slov. To jsem fakt žrala a moc jí za to zpětně děkuju, že do toho šla takhle naplno. Jiným lidem jsem to musela vysvětlovat, což se většinou povedlo, a zbytek, co na to nezačal věřit, ať si víte co…

Jak znakovat? „PES“, „JÍST“, „PÍT“

Znaky, to nejsou jen gesta, ale i zvuky. Vybírat se mají nejlíp podle toho, co si samo dítě vymyslí a ukáže vám to, ale to se musíte furt dobře dívat, nebo je dobré vymyslet znak tak, aby tu věc či činnost nějak napodoboval. Třeba slovo „PES“ bylo jednoduché, protože obří pes mých rodičů zvaný Gulliver (50kg asi váží, velký knírač) stále štěkal a Bertu tím lekal, takže „PES“ byl „HAF – HAF“ ve zvuku.

„JÍST“ alias „JÍDLO“ a „PÍT“ alias „PITÍ“ byla prostě nápodoba toho, co děláme, když jíme (dáváme si rukou něco do pusy), a co dělá dítě, když pije z flašky (drží oběma rukama flašku a se zakloněnou hlavou pije). Může se ale stát, že dítě váš znak odmítne a vymyslí si vlastní. Tak to třeba bylo právě se znakem „JÍST“. Vymyslela si mlaskání a jinak už jsme pak jídlu a jedení neřekli.

Výhody znakování

Znakování je boží v tom, že děti míň brečí, nemají proč brečet moc, protože si řeknou, po čem touží, co je trápí. Když začala bulet Berta, zeptala jsem se, co jí je, co chce a buď rovnou zamlaskala nebo ukázala znak pro bobo v plínce (popleskání na plínku) nebo pro nějakou hračku, která jí třeba někam zapadla. Matky, co neznakují, musejí zkusit vylučovací metodu, která zabere nesrovnatelně více času a dítě brečí a brečí a pak už třeba není k utišení, jak je rozladěné, že mu máma nerozumí.

Vylučovací metoda neznakujících rodičů:

  1. čichnout k plínce
  2. najít dudlík a nabídnout děcku
  3. ohřát jídlo a nabídnout děcku
  4. uložit děcko a čekat, jestli usne
  5. koukat kolem něj, zda mu někam neupadla nějaká hračka

Navíc prcky děsně baví znaky nabízet a mají radost, když umí něco pojmenovat, pak začnou znaky i spojovat a mozek už pracuje na bázi vět. Když se spojí znak pro „BERTA“ se slovesem „SPÁT“, je to jako věta „Bertičce se chce spát“.

Další znaky:

  • „HAJÍ“ alias „SPÁT“ nebo „JSEM OSPALÁ“ (ruce dlaněmi k sobě složené na boku pod ohnutou hlavou)
  • „MALÁ“ (hladím jí něžně po hlavě)
  • „VELIKÁ“ (dávám jí obě její ruce nad hlavu)
  • „DUDU“ (hraju rukou, jako bych v ní měla dudlík)
  • „BRM, BRM“ alias „AUTO“ alias „Jízda AUTEM“ (v rukách držím pomyslný volant a točím s ním do stran)

Znakujeme všichni, jen to nevíme

Ha, taky to už došlo i těm, co mi na to moje znakování nevěřili? Ano, znakování používá a používal každý a každé dítě. Jen když si to rodiče uvědomí a dovedou to do dokonalosti, místo pár klasických znaků jako je „ČERT“ (zvednuté ukazováčky nad hlavou), „TYTYTY“ (ukazováčkem výhružně hýbeme dopředu dozadu), „NESMÍŠ“ (kroutíme hlavou ze strany na stranu), „KOUKEJ“ (ukazujeme prstem někam), „MEDVĚD“ (houpáme se horní částí těla ze strany na stranu a říkáme u toho třeba „BRUM, BRUM“), …se můžeme spolu s dětmi naučit třeba 150 slov ještě dřív, než děti ústy nějaké první skutečné slůvko vysloví. Není super moci se svým miminem mluvit dávno před tím, než ovládne mluvidla? O co líp se asi dítě cítí, když mu někdo rozumí a ono rozumí jemu?

První skutečná slova

Klasika: Berta řekla jako první slovo „TÁTA“, což je prý normální, protože se jim to říká líp než „MÁMA“. Slovo „MÁMA“ Bertě dlouho nešlo. Dřív bylo „TETA“ nebo „BABA“. Každé slovo, které už dokázala vyslovit, přestala říkat znakem. Nebo nejdřív třeba používala obě formy. Znaky ale časem vymizely. I když teď nedávno ve svých skoro třech letech mě pobavila, když ukázala na hodiny a použila náš starý znak „TIK-TAK“ (palec a ukazováček je roztažený jako ručičky na hodinách, v zápěstí pohybujeme rukou sem tam a říkáme u toho TIK – TAK).

Aktualizace:

Tak se po letech vracím k tomuto článku, je červen 2014, máme druhé dítě, kterému už jsou dva roky, syn Jáchym znakuje o 106, mluvit se mu zatím moc nechce, ale vyznakuje nám všechno potřebné, přikládám dvě videa, na kterých je v řadě celkem asi 50 znaků. Rozumí mu i babičky, domluví se v pohodě.

První video (zde)

Druhé video (zde)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s