Zásobárna problémů aneb „Jak Úžasňákovi k dětem přišli“

Standardní

Po druhém porodu: této fotce říkáme s naší milovanou porodní asistentkou Bětkou „Matka po spontánním porodu bez medikace“

 

Na MAMINATORU může bejt tolik článků o tolika problémech hlavně díky tomu, že my jich tolik měli:) Otěhotněla jsem jedna dvě, ale o první mimi jsme přišli (1. problém: potrat),pak jsem rychle zas otěhotněla a zas to skončilo potratem. Takže to byl druhý problém (2.problém: proč nemůžu donosit mimi?).

V Podolí ve specializovaném centru pro léčbu neplodnosti nám udělali jednoduchý imunobiologický test (3.problém nebo spíš vtipný zážitek: Honimírova kabinka hrůzy a ulička hanby s naplněným kelímkem, to nás spíš hodně, hodně pobavilo, hlavně časopis Žena a život, který ležel mezi pornáčema, a vyřazené staré počítače kolem prachem poseté pohovky).

Zjistili nám, že jsme Úžasňákovi, muž je děsně plodný a já mám tak silný imunitní systém, že vraždím děti jako chřipku, a navíc mám tak hustou krev, že i krev pomáhá při tom zabíjení… Dostala jsem léky na ředění krve a kortikoidy na oslabení imunitního systému a třetí těhotenství už skončilo Bertou.

Ale vznikly další problémy (třeba 4.problém: SNN, syndrom neklidných nohou, o kterém mám také připravený textík). Ani porod nebyl bez tématu na nový článek (5.problém: přenášení, 6.problém: vyvolávaný porod). Dcera lezla ven s hlavou zakloněnou dozadu, říká se tomu „Hvězdář“, že jako se chce hned po výlezu mrknout nahoru na hvězdy (7.problém: zakloněná hlava miminka, která je velmi bolestivá a komplikovaná pro matku i dítě a i díky tomu porod trval od první vyvolávačky 38 hodin). No a takhle bych mohla pokračovat…

  • 9.problém: deprese v šestinedělí
  • 10.problém: nonstop plačící dítě, které nechce spát

    Tak jsem vypadala po prvním porodu při odjezdu z porodnice, v šestinedělí jsem na tom byla mnohem, mnohem hůř… To jsem ale byla kočka:):)

  • 11.problém: reflux
  • 12.problém: zánět ledvin a mimi v nemocnici
  • 13.problém: dcera trpí zácpami či průjmy

Atd atd. Pak taky různé radosti přinášely témata: První krůčky, první slova, znakování s miminky, první příkrmy, miminkovské plavání, výběr kočárku, kam s dětmi, co dětem číst apod. No a když začalo být zábavných témat víc než problémů, otěhotněla jsem plánovaně podruhé a další témata padala z nebe jako déšť (rizikové těhotenství, SNN, hrozba předčasného porodu, stahy od 5.měsíce,…). Nakonec jsem zase přenášela a ještě k tomu miminko bylo hlavou nahoru, takže další téma (porod koncem pánevním). Syn Jáchym se ale na poslední chvíli jako Fantomas rozhodl, že přijde a to hlavou napřed, ale stejně jako jeho ségra Berta se chtěl dívat na hvězdy.

Takže i druhý porod byl hodně zajímavý, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín, to se nedá srovnat… Tedy pardon za citaci z Cimrmana, když to srovnám s tím vyvolávaným porodem, to se nedá srovnat. Ten druhý trval od otvírání studánek do výlezu hvězdáře 6 hodin a ne že by to bylo přímo krásný, ale nazvala bych to „Hezký porod“. Mimi chtělo ven, snažilo se a já mu to nekazila. Hlavně jsem měla radost, že už je to naposledy, a že mám svý vytlačeno. No a pak samozřejmě zas problémy s kojením (jak jinak), abych se nenudila. Dcera chtěla pít a já neměla mlíko, když se narodil Jáchym, měla jsem mlíko, ale on nechtěl pít. Takže bratr sunar zas přišel na řadu. Ale tentokrát už žádná deprese, u porodu byla prdel, i když vtipy, co jsem furt vyprávěla, se musely stále zkracovat úměrně tomu, jak se zkracovaly intervaly mezi stahy.

Když jsem konečně porodila a doktor mě přišel zkontrolovat, vzpomněla jsem si i na pár porodních:

  • 1.“Tak co je to, pane doktore, holka nebo kluk?“ „My nevíme, maminko, my to ještě nechytili…“
  • 2.Narodí se miminko a vypadá jako jedno veliký ucho, rodiče se nakloněj nad postýlkou a tatínek mu říká:“Ty jsi ale krásný miminko“. Maminka na to : „Musíš víc nahlas, von blbě slyší“.

Tohle je po druhém porodu, jsem namalovaná, šik a skáču přes kaluže… Najděte 10 rozdílů s fotkou nahoře v článku, kde jsem po porodu prvním:)

 

No a pak přicházejí témata: jak přežít život se dvěma dětmi, co se sourozeneckou rivalitou, jak zabránit staršímu sourozenci připravit o život mladšího, jak vybrat sourozenecký kočárek, atd atd… Kolem druhého porodu jsem taky začala mít velké výchovné problémy s dcerou Bertou a nevěděla jsem si s ní rady. Na srazu školy po 15ti letech jsem se o tom bavila se spolužačkou a ta mi řekla o „R+R“ (Respektovat a být respektován) výchovné metodě nebo spíš správné komunikaci s dítětem v respktujícím duchu. R+R mi dosud dalo 13 článků, které postupně publikuju, je to objev nového jazyka, nové řeči, kterou se teprve učím a přeprogramovávám mozek, ale funguje to dokonale. R+R mi změnilo život a ještě asi hodně změní…

Každý ze sedmi seminářů, na které chodím zhruba co 14 dní, mi otevře dveře do další neuvěřitelné komnaty a znovu a znovu si uvědomuju, jaké mám štěstí, že už vím, jak na to, a nebudu svým dětem ubližovat. I když to bylo z lásky. Ale taky z neznalosti. Když teď řeknu něco nerespektujícím způsobem, dcera tak rychle zareaguje (vyplázne jazyk, zamručí a uraženě se otočí ke zdi) a hned vím, že se mi to nepovedlo. No nic, koho to zajímá, může si přečíst moje články, začíná to tímhle. Prostě život stále přináší další a další radosti i starosti a protože jsem grafomanka, místo terapie o tom píšu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s