Závidím matkám, co venčej ve dvou

Standardní

Závidím
Závidím cestám, že mohou vést,
závidím stromům okolo cest,
závidím loukám srpnový žár,
závidím horám potoků pár,
závidím houslím stříbrný hlas,
závidím mořím prostor a čas.
Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá,
studentu v sáčku lásku závidím a to věc je zlá.

Tenhle text Jiřího Grossmanna, který zpívá Naďa Urbánková, miluju. Možná je tak smutný proto, že Grossmann cítil blížící se konec. Zemřel nedlouho po napsání téhle písně. Ale jak moc ho chápu, přiznám se, že já taky závidím…

Závidím holkám ve dvou
Nemyslím lesby, těm jejich lásku přeju, ale matkám s dětma, co choděj ve dvou nebo dokonce i ve třech… Já chodím věčně sama. Už 3 roky… Závistivě koukám kolem na dvojice matek s kočárky a dětmi na odrážedlech, nechápu, kde se potkaly…

Já mám tunu přátel, nabízím svůj volný čas kde komu, ale s nikým se nějak nejsme schopni vážně sejít… A když už, tak já s oběma kusy či s jedním, pokud mám hlídání, jedu za někým. Jen pár super lidí jezdí k nám, kde je to pro mě samozřejmě nejjednodušší.

Když někdo hledá nové bydlení, hned ho přesvědčuju, že Braník je prostě nejlepší, ale i když se někomu třeba líbí a já mu hodiny a hodiny hledala vhodné byty a posílala linky, nikdy z toho nic nebylo… Jak to lidi dělaj? To se nejdřív přestěhujou někam, kde maj kamarády, pak se domluvěj, že budou rodit, a pak společně s dětma choděj ven? Nechápu… Nebo se prostě ženský na hřišti oslověj a domluvěj, že budou chodit společně ven? A baví je to pak spolu? Jen tak s někým se nebavím. Tedy jako že ne s každým se dobře bavím. To rači jdu sama a dávám si svou Tour de Beer po stáncích a hospůdkách podél Vltavy. Jenže tomu na podzim odzvonilo, protože by mi umrzla prdel.

Kamarády mám, i tady v okolí, ale nikoho se stejně starejma dětma, kdo by se mnou mohl chodit ven na procházky či na hřiště. Všichni mají buď mimina, nebo větší děti, co někde choděj do školek a do škol jinde a pak maj odpoledne kroužky (taky jinde). Takže zbejvaj víkendy, ale ani o nich se nějak nemůžu za boha s někým pořádně domluvit… Jen kamarádi Vaníci: Petr a Lucka. Ti jsou The Best. Jednou jedem my za nima, pak zas oni k nám a vídáme se celkem pravidelně. My tříletou dceru a pětiměsíčního syna, oni 4 měsíčního Tadeáška.

Ale jinak to prostě moc nefunguje. Když už si něco domluvím, padne to na tom, že nějaké dítě onemocní nebo dospělákovi zkříží plány práce. Poslední dobou jsem si všimla, že se děsně vykecávám se všema učitelkama v kroužcích a ve školce, protože ty aspoň trochu znám. No a v kroužcích pod DDM (Dům dětí a mládeže) jsem potkala trojici mamin s dětma, který jsou věčně spolu, a k těm se taky vnucuju na pokec:) Pak se jim vždycky omluvím za vetření a zmizím:)

Někdo mi říkal, že to přejde, jakmile Berta nastálo nastoupí do školky, že tam se potkáme s jinými rodiči a nebudu konečně tak sama na to venčení. Berta se do školky dostala, tak se těším, že to třeba vyjde. Ale do té doby prostě, když vidím, jak děti matek v grupách blbnou a dováděj, honěj se na odrážedlech, hrajou si, povídaj, maminy konverzujou, prostě závidím a mám chuť zpívat jako Naďa Urbánková:

Závidím matkám, co venčí spolu,
probíraj něco nahoru dolu,
závidím kávu, co ve dvou pijí,
závidím dětem, co v grupách si žijí,
závidím dvojkám slova i smích,
závidím dětem ve dvou na saních.
Dvojkám i trojkám matek závidím a to věc je zlá,
na hřišti smích kámošek závidím a to věc je zlá.

One response »

  1. Pingback: Maminátor slaví 2 roky | Maminátor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s