7.díl R+R: Co máme právo po dítěti chtít a jak to říct (4. VÝBĚR, 5. VYJÁDŘIT přání, očekávání, pocity)

Standardní

Navazuje na předchozí díly seriálu:

Jak správně sdělovat oprávněné požadavky (hygienické návyky, učení se do školy, neubližovat…)

  • 1.POPIS + přizvat druhého na řešení
  • 2.INFORMACE (ne 2.os.)
  • 3.JEDNO SLOVO + oslovení
  • 4.VÝBĚR
  • 5.VYJÁDŘIT svá přání, očekávání, pocity
  • 6. JÁ-VÝROK
  • 7.POZITIVNÍ SOUVISLOSTI

4.DÁT NA VÝBĚR

-to funguje super a používám to nejčastěji, je dobré ty dovednosti komunikační kombinovat, pak mají větší sílu, ale výběr Berta miluje a připadá si důležitá

-učí děti rozhodovat se a být zodpovědný

„Vezmeš si svetr nebo mikinu?“

„Uklidíš myčku nebo zaliješ kytky?“

„Vykoupeš se nebo osprchuješ?“

„Vyneseš koš hned nebo až po obědě?“

„Uklidíš si ty hračky sama nebo začneme spolu?“ (tohle je věta, kterou si asi napíšu na dlaň jako tahák:)

Když dáváme dítěti časové volby, musejí být jasné („teď“ nebo „za chvíli“ je jasná cesta k „nikdy“)

-musejí být jasně formulované možnosti

-musejí být reálné vzhledem k věku dítěte a přijatelné i pro nás, abychom pak neřekli: “To jsem si mohla myslet, že si vybereš tohle…“

-když dítě řekne „Ani jedno“, pak použijte empatii „Lidem se do toho někdy nechce, viď?“ nebo výběr zopakovat

Ad úklid, pro děti je to mentálně strašně těžké, dlouho máme uklízet s nima a opakovat „Teď uklidíme podlahu, … teď uklidíme kostky do krabice…“

-když dítě nechce 2 varianty a navrhne 3., přijměte ji

-předškolní děti nezvládnou víc než 2 možnosti výběru

-co bychom povolili sobě, povolit i dětem, když si třeba neumějí vybrat a pak litují volby, ale jak jde o boj o hranice, nepovolit

Nenutit předškolní děti k půjčování věcí, mentálně na to nemají a mají právo si zažít vlastnictví

-pravidlo „ručičky“ (o tom mluvila jedna paní tam, že to mají ve školce, co dítě drží v rukách, to je pro tu chvíli jeho a nikdo nemá právo mu to brát a chtít po něm, aby to dal někomu jinému, jak to ale dá z ruky, není to jeho), nechcme děti prožít vlastnictví, teprve se mu učí

Neříkat dětem, že „PROSÍM“ je kouzelné slovíčko

-kniha „Nenásilná komunikace“, hodně z ní v kurzu přednášející citovali

5.VYJÁDŘIT svá přání, očekávání, pocity (Očekávám, že…, Pomohlo by mi, kdyby…)

„Potřebuju se o takových věcech dozvědět včas.“

„Přála bych si, aby věci na vyprání byly vždy v koši.“

„Ráda bych, abychom naše spory řešili jen mezi námi.“

„Potřebuji teď aspoň 20 minut klidu.“

Navazuje na předchozí díly seriálu:

V dalším díle bude:


2 responses »

  1. chtěl bych se zeptat proč nemám říkat dítěti (2 roky) že prosím je kouzelné slovíčko? Jak to podle Vás je správně? Děkuji

    • Aby to nevypadalo, že když se řekne „PROSÍM“, musí to vždy nutně zafungovat a každý vám ve všem vyhoví. Že slovíčko „prosím“ je jen slušná forma, jak o něco říct, ale že to neznamená, že dostanete vše, co chcete, když tohle slovíčko použijete. Tak nám to vysvětlovali na kurzu:) Stačí?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s