Fotrinátor, kalící čtvrtky, můj první mejdan a King

Standardní

(tenhle text vznikl skoro před třema lety, když bylo prvnímu kusu teprve pár tejdnů)

Muž si dnes začal říkat Fotrinátor. Jdu na mejdan, bude muset malou obstarat úplně poprvé sám. Ale malá bere nějaký léky a já sama na to přicházela několik dní, jak jí je dát a neudusit jí, jak nezprasit všechno kolem a dostat to do ní všechno. Muž se toho trochu obával, ale dnes machruje, že je Fotrinátor, a že ten strach byla jen póza, vole… Tak ok, mám se prej soustředit na dnešní pařbu. Tak se načínám vínkem (to nekojení má výhodu) a říkám, si, co by to nezvládl. Pohoda.

To jen my amatérský matky dodnes chodíme naslouchat ke kolíbce, jestli fakánek ještě dejchá. To fakt furt dělám. Taky jednou v tramvaji byla malá úplně bledá, byla v kočíku, tak jsem se k ní nemohla pořádně dostat a z dvaceti cenťáků jsem dech necítila, byla studená a já jí s hrůzou začala nahmatávat tep na krku a necítila jsem nic, hejbala jsem jí hlavou ze strany na stranu, ale nic, už jsem skoro nabírala, když se probudila a strašně se lekla, kdo jí co dělá s hlavou. Jsem fakt posraná až za ušima, že jí zabiju, že v mý péči umře. Snad to jednou přejde.

Přežije to moje dítě?

Řada matek říká, že tenhle pocit už nepřejde nikdy. Kamarádka Klárka říká, že je to nejvýstižnější popsání stavu mateřského… Že se naroděj a člověk už se o ně nikdy nepřestane bát. Tak to je paráda, no, v pubertě už snad dech Bertičce kontrolovat nebudu nebo možná už zase jo (kvůli alkoholu).

Hm, vínko je dobrý, oranžovej klokan, australský vínečko. Se mi líbila část knížky Stephena Kinga (už zas o ní mluvím?), kde píše o své závislosti na alkáči, jak nechápal, že někdo může sedět v hospodě či baru a jen tak ucucávat a u toho si s někým povídat, v době, kdy pil jak duha, bral každou sklenku jako výzvu k vypití až do dna. Doma musel vylívat zásoby chlastu, protože jinak by popíjel a popíjel, dokud by to nevypil v ten okamžik. Já se alkoholismu bát nemusím. Před těhotenstvím jsem měla pár období, kdy jsem slušně glgala, ale to už je někdy v druhohorách nebo kdy. Stalo se to vůbec?

Za hodinu vyrážím

Nechci vypadat tak, jak se cítím, takže jsem se vyšvihla, jako by noční život velkoměsta byla moje máma. Ale není ani vzdáleným příbuzným. Ani soused. Jedu fakt jen na návštěvu. Ale snad se to změní. Po vzoru kamaráda Míry, kterej hlídá každý pondělí a jeho žena může cokoli podniknout, můj muž navrhl čtvrtky. Zatím to neklaplo, až dodnes. Je to super, člověk počítá hodiny do chvíle, kdy se otevře jeho růžově natřená cela s ušima a on bude moct vypadnout a v tramvaji se tvářit, jako že je jako ostatní, že normálka žije a jde si, kam chce, že jde zapařit a pokecat s kámoškama, což je normální, že nepřemejšlí, jestli odsál dost mlíka a jestli Fotrinátor fakánka nezadusí vodičkou na obnovení střevní květeny.

Beru si s sebou do tramvaje čtivo, jak jinak: S.Kinga. Díky, jsi King, fakt. Ráda tě čtu. Nebo ráda Vás čtu. Ale měli bychom si tykat, máme dost intimní vztah, ovlivňujete mě poslední dobou skoro stejně jako mlíko v mozku. Jste moje koza a já z vás saju. No.., potřebuju vážně vypadnout, je to jasný, aby mi nechrouplo…. Nevím, jestli budu schopná pindat i o něčem jiným než o tom stvoření, co mi vylezlo spodním exitem, o mý kočičce, Bertičce, pusince růžový ušatý, která už je možná zmrzlá na balkoně, protože tu chlastám klokana a zabudla jsem ji v kočárku v mrazu na balkóně.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s