Kam se hrabe Žofka, to se nedá srovnat

Standardní

(Kdo má před sebou první porod, ať to ani nečte)

Syn Jáchym narozen „hezkým“ porodem

Mateřství je horor. Aspoň poprvé. Zavážou ti oči, nasaděj brusle, praštěj klackem po hlavě a pošlou tě z kopce. Kam se hrabe většina hororových zápletek. Tady je démon v hlavní roli, roste, chce tě sežrat zaživa a nikdy se ho nezbavíš. Jenže ve svejch růžovejch dupajdách a s růžovejma ušima na čepici je prostě k sežrání a člověk by si pro něj vobě kozy utrh.

Jaký žánr mateřství bude, mi došlo už během těhotenství, když jsem utíkala z místnosti vždy, když někdo začal vyprávět svou hrůzostrašnou porodní historku… (Teď vypravuju já a děsím stejně debilně jiný těhulky, pardon). Jestli strach má velký voči, tak ten můj mi voči doslova vyvaloval z důlků… Asi jsem věděla, proč jsem se bála, při prvním porodu mi nebylo dáno, aby to šlo „hladce“. I když tohle slovo asi nemůže nikdy vyjádřit všechnu tu bolest a Tarzaní řev…

Stupnice bolesti padla

Kdysi na mě spadnul kůň a podle téhle bolesti jsem poměřovala bolest při poslíčcích a později i u porodu. Stupnice byla 0-10 a ta desítka byla bolest, kterou jsem zažila, když na mě spadla dostihová kobylka Žofie. Přišel poslíček, muž se zeptal: “Kolik?“ a já odvětila třeba „6“ a oba jsme si zašuškali: „Hustý.“ Prej, až přijde porod, tak to poznám. Ale já měla při poslíčcích pocit, že už je tu… Jenže kam se hrabe Žofka, to se nedá srovnat, jak by řekli u Cimrmanů…

Když jsem pak u porodu křičela „30!!“, bylo jasný, že i celý stádo kobyl pobíhajících po mém hrudníku na popis nestačí. No a dost, nechci děsit další holky, který první porod teprve čeká. Jak říkám, každej to má jinak, každej to prožívá jinak a i můj druhý porod byla úplně jiná káva. Na stupnici jsem si ani nevzpomněla a v jednu chvíli jsem dokonce šťastně psala na párou zamlžené dveře sprchy „Jupííí – rodííím“ ze samé radosti, že už nepřenáším, a že tentokrát mi porod nevyvolávali.

Už budu mít odpracováno

Zatímco Bertu vyvolávali ven a cesta jí trvala 38 hodin, Jáchym se rozhodl sám, že je jeho čas a byl venku během 8 hodin. Zažívala jsem poprvé přirozený porod. Ne že by byl „příjemnej“, ale nazvala jsem ho pak „hezký“, i když to zase byla bolest jako kráva a nadřela jsem se jako vězni v Jáchymově. Jenže když si vše kaučuje příroda a miminko a ne chemka, je to nějak správně. Ale hlavně jsem měla sílu i proto, že jsem věděla, že už budu mít za sebou poslední porod ve svém životě a v náručí naše druhé vytoužené miminko. Že už prostě budu mít odpracováno.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s