Poslední 18.díl R+R: Depka z R+R aneb nebojte se být nedokonalými

Standardní
Obecná 2

Ze seminářů R+R

Navazuje na předchozí díly seriálu:

Asi 2 měsíce od chvíle, kdy jsem se začala seznamovat s metodou R+R a snažila se ji aplikovat v životě, jsem chytla pořádnou depku, už jsem totiž věděla, jak se věci říkaj špatně, věděla jsem i většinou, jak by se měly říct líp, ale ještě mi to nešlo používat v běžným životě. Takže jsem už věděla, že mluvím jako kráva se svýma dětma, ale neuměla jsem to líp… Psala jsem o tom kámošce, která mě na R+R přivedla a ta mě uklidnila, že to trvá i půl roku, než se mozek přeprogramuje a huba mluví tak, jak má…

Můj depkomail:

… Prostě začít bejt lepší podle R+R kurzu znamená nejdřív spadnout na dno uvědomění si, kolik toho dělám blbě, kolik už jsem blbýho dětem udělala… Takže mi to trochu pošramotilo sebevědomí… Jak furt vnímám, co je dobře a co ne, nad každou větou se zastavuju a postupně si uvědomuji toto:

  1. zastavuju se a dumám, že je to blbě…
  2. vím, že se to musí říct líp…
  3. jenže jak to říct?
  4. něco mě napadne, ne , to je blbě…
  5. jak tedy jinak?
  6. aha, takhle… říkám si v duchu…
  7. a pak to řeknu…
  8. a hlídám se, aby v tom nebyl tón blbej a tak…

A pak už si kolikrát ani nepamatuju, o co mi na začátku šlo… Nebo je už Berta pryč… Je to fakt hardcore…

Zatím mě to rozjebalo psychicky… Nemůžu číst běžný knížky, protože kapacita mozku je total full… Tak ti nevím, jestli ta metoda R+R není příliš zničující… Věřím, že je to jen na začátku, že se to pak poddá. Funguje to zázračně na Bertu teda už po těch zhruba dvou měsících, co to nějak používám, ale je to vyčerpávající, musí se jí něco nějakej ten model opakovat správně x krát, než správně zareaguje a chce to děsnou trpělivost… A když mi ulítnou nervy, vrátím se o světelný roky zpět a jsem zas na začátku a zas mi nevěří, že to s ní myslím dobře.

Když je ale dobrej den a vše říkám správným způsobem, je zlatá, uklízí po sobě, pomáhá uklízet nám, pomáhá s oblíkáním svým, jí jako člověk, smrká krásně, nechá se přebalit a nekope u toho jak je jinak jejím zvykem, venku neutíká, můžu s ní do hospody klidně a tak… Prostě někdy je řada hodin, kdy je z ní slečna, kterou by i Gut Jarkowský pochválil.

A to není jen věkem a nějakým vývojovým skokem, to je díky R+R určitě hlavně, že se k ní chovám tak, že jí to nesere, pak je ochotná mi snést modré z nebe, což v překladu znamená, že mě nekope, nekouše, neplive na mě, neutíká, nemlátí věcma, neválí se ječící na zemi, není všude bordel a můžu s ní jít třeba do MHD či hospody. Prostě je to dvousečné, působí to, ale i na mě a na mě zatím depresivně… Čím víc vím, tím víc vím, jak se chovám jako kráva… Ale Berta už používá R+R i na mě. Tuhle venku lilo, ona se ptala:

BERTA: „Můžu si vzít deštníček?“

JÁ: „Ano“

BERTA: „Můžu si vzít deštník“

JÁ: „Ano“

No a když se zeptala už asi po páté, vyjela jsem po ní

JÁ: „ANO!!!!!!!!!!!!!!!!!!“

a ona: „Tak to ne, mami, nebuď taková zlobivá, buď nějaká hodná“

Dřív by začala brečet, kopla mě a utekla by, teď na mě použije R+R v dětské podobě a je to. 

Ale věřím, že tohle období R+R depky bude přínosný do budoucna, tak vydržím, je skvělý (jak říká můj super muž), že jsem se do toho dala, většinová populace žije v pohodlném domnění, že dělá vše dobře, a to jí stačí ke štěstí, a podle toho se pak jejich děti chovaj a cejtěj na světě… Na vše se teď dívám z perspektivy R+R, i na film Ženy v pokušení, který běžel včera, tak to bylo přesný, co dělala blbě babička, to dělala blbě matka, a stejně blbě se pak k nim i okolí chovala i vnučka. Přesný. Nakonec si vše odpustily, ale celý život tím trpěly… Prostě mám postižení R+R. Mělas to stejně?

Odpověď kámošky Martiny, která díky R+R konečně začala dobře vycházet s prvním dítětem a našla v sobě sílu mít druhé:

Ali, MĚLA, úplně stejně. To jsou úplně stejné pocity, co jsem měla já…..to všechno si sedne a usadí se, je to jako když se učíš řídit auto, nechápeš jak máš řadit, koukat na značky a ještě šlapat na plyn, pak to všechno začneš dělat automaticky……po prvním kurzu, jsem si říkala, že to prostě nedám, že je toho moc, styděla jsem se za svůj dosavadní přístup a chyby, které jsem tušila, ale neuměla pojmenovat, a hlavně intuicí jsme věděla, že chci být lepší, ale nevěděla jsme jak to sdělit. Ale opak je pravdou, počkej na konci, všechno to bude tak snadný.
Úplně ti rozumím, ale sedne si to, vzpomeneš si na mě, tak klíííd.

Přesně jsem přemýšlela nad každým slovem a složitě šroubovala každou větu, ale to tělo to pak přijme a je to snadný, věř mi. Vzpomínám se, že jsem hodinu vymýšlela jak říci Lauře, že nemá házet do záchodu dudlíky, a nevěděla jak do toho, teď se tomu směju. Pro začátek si dávej krátké cíle, např. neříkej jí, co nesmí, ale co může, pak přidej popis, pak se to začne spojovat a začne to fungovat, jen ten mozek potřebuje čas, ale bude ti to vlastní, tím se to stane snadným, srát tě bude okolí, to je další krok, ale na to se připrav. Nic blbýho jsi neudělala, udělala jsi to nejlepší, včas najdeš cestu, tvoje děti už budou mluvit se svejma správně a komunistické myšlení se přeruší, Viky už taky mluví s Laurou v duchu R+R, babičky ne – ty už na to nemaj, na to se připrav. Měla jsem taky depku, úplně všechno stejný jako ty a je to pryč.

Taky jsme si ty nejčastější a nejvhodnější věty napsala, měla jsem taháka – pak to ale přijde a jednoho dne ti všechno přepne, začneš tak mluvit automaticky a ještě to vypadá, že je to přirozený a ne šroubovaný. TO, že nečteš nic jinýho, je taky přirozený, psala to i Remundová a to je nějaká spisovatelka, že teď prostě nemůže psát, mozek je přeplněn a prostě to nejde. Já čtu teď taky vše jen o dětech, ale ženský, který jsou pracovitý a opravdový, dělaj vše na 100%, tak i ty děti, co jinýho bys za dané situace asi mohla číst, teď jsi prostě matka a to s tím souvisí a jsi skvělá máma, protože to řešíš, můžeš být na sebe pyšná, ne mít depku, není důvod, víš co krav s nima mluví blbě a ani nezapochybujou…. Přesně, jak říká tvůj muž. ….chceš přerámovat své návyky, protože víš, že je to správně, tak to půjde, jen je to dřina. Ale vím, že to dáš, věděla jsem to už, když jsme ti o tom říkala, taky jsme přesvědčená, že je to tvoje cesta, proto jsem ti o tom řekla, nejsi žádná nudle cezená přes kanál a díky za každou takovou jaká jsi ty.

Jsem na tebe pyšná! Když ti ujedou nervy, tak si to odpusť a druhý den se pokus lépe, taky nejsi robot.
Gratuluju! Mám radost.
Pa Máca

Chce to mít odvahu být nedokonalý a nevzdat se na houpačce

Té horské dráze, kdy se učíte něco novýho a jednou vám to jde a pak zas ne a jste v depce, pak zas přijde dobrej den a radujete se a furt je to nahoru a dolů, tomu se říká kruh učení

KRUH UČENÍ (jako koláč se 4 díly), je nekonečný jako spirála

  1. nevím, že neumím, neučím se (většina národa, která by třeba na kurz R+R nikdy nešla, protože si vůbec neuvědomuje a nezajímá ho, že něco neví)
  2. vím, že neumím (pak jsme my nedávno nebo my dnes, víme, že něco neumíme, a i když už se něco učíme, zatím nám to nejde)
  3. vím a umím (to je fáze, do které se dostáváme nebo v ní už občas jsme, kdy nám nové poznatky z R+R metody už jdou, pak se ale zase jako na houpačce dostaneme do předešlého dílku, kde víme, že nevíme, ale nic nového ještě neumíme, ta houpačka je fáze, kdy to většina lidí vzdá)
  4. umím a nevím (the Best), už to umím a ani si neuvědomuju, že to umím

Navazuje na předchozí díly seriálu:

Tímto dílem můj seriál R+R končí…

One response »

  1. Hele, tím se nestresuj, že se to vždycky nepovede. To máš stejné, jako když se učíš hrát na kytaru. Dvacetkrát to F chytím blbě, ale mám radost, když se to po jedenadvacáté povede. Pak už zase třeba ne, ale zkouším to dál. Musíš mít trpělivost sama se sebou, abys ji mohla mít se svými dětmi 🙂

    Ale jinak můj mozek to docela uložil (je pravda, že o komunikačních strategiích jsem se toho už dost napřemýšlela, ale na něco jsem nepřišla, třeba že to chválení je blbě – jenže co, když to zvlášť pánové někdy potřebují slyšet…) a teď když si čtu beletrii, rozčiluje mě, jak blbě to ta hrdinka dělá, vždyť takhle se s tím druhým přeci nedomluví ani za milion let 😀

    Nicméně vyděsilo mě, když někdo z mých přátel postoval odkaz na večerníček Staň se Jehovovým přítelem (díl pojednával o tom, jak si děti nemají hrát s figurkami kouzelníků, protože přeci kouzla jsou ďáblovy nástroje, a na konci chlapeček svou hračku vyhodil do popelnice). Byla to jediná ukázka, kde jsem kdy viděla naprosto vzorně zvládnuté komunikační strategie podle R+R. Brr.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s