Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK

Standardní

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

Berneho EGOsněhulák

Eric Berne, autor knihy „Jak si lidé hrají“, dělí mezilidskou komunikaci na tři stavy našeho EGA. Když mi to mozkodlabka vysvětlovala, nakreslila tři koule nad sebe a já hned viděla Sněhuláka a tak tomu teď říkám SNĚHULÁK. Sněhulák je ze tří částí

  1. EGO „Rodič“
  2. EGO „Dospělý“
  3. EGO „Dítě“

Horní stav „RODIČ“ je systém pocitů a modelů chování vyplívající ze systému zážitků, které nám předali naši rodiče. Jak se myjou ruce, že se nekrká u jídla, že pouštíme sednout starší a nemocné, že nemluvíme sprostě, že nebijeme slabší, že … Hlava sněhuláka jsou neobjektivní neověřené pravdy, které nám léta říkali rodiče, noviny, televizní zprávy, učitelé. Prostřední koule je „DOSPĚLÝ“, který se snaží objektivně a nezávisle prozkoumat svět. Čerpáme tam jen z toho, co jsme si sami ověřili, na co jsme sami přišli. Spodní koule je „DÍTĚ“, to představuje pozůstatky minulosti, zamrzlé dítě v nás, kterým se stáváme nejen s rodiči, ale s kýmkoli a kdykoli. Můžeme být hozeni do „šťastného“ či „nešťastného dítěte“.  Když jste zrovna ve spodní kouli, reagujete a chováte se stejně, jako když jste byl dítě. Ať už blbnete s vlastními dětmi a je to krásné nebo vás zchladí rodiče otřepanou větou, která vás drtí už od dětství.

Každá sněhulákova koule má svou důležitost

  • „Rodič“ nám šetří síly, protože v milionech momentů prostě zareagujeme naučeně a nevyšťavujeme se složitým hledáním řešení.
  • „Dospělý“ je nutný pro udržení života. Využívá zkušeností získaných z vlastních požitků, zábran, usměrňuje aktivitu „Rodiče“ a „Dítěte“ a je jejich objektivní prostředník.
  • V „Dítěti“ sídlí vnímavost a hravost, vrozená průbojnost, radost, tam často čerpají inspiraci umělci.

No a taky v každé kouli se chováme jinak, v té horní se chováme a mluvíme jako naši rodiče nebo tak, jak by si to oni přáli, v prostřední jsme sami sebou, v dolní jsme jako děti ať už v dobrém nebo zlém.

Sněhulátoři mezi námi

Společenský styk je transakce. Dva a více lidí spolu sdílí prostor a čas, někdo něco řekne, jiný na to reaguje a transakční analýza zkoumá, v jaké sněhulákově kouli čili stavu ega je ten který člověk během toho společenského styku. Ideální je, když jsou na stejné úrovni a to v prostřední kouli, tedy když se spolu baví jako „DOSPĚLÝ“„DOSPĚLÝM“.

Příklad:

Žena má žízeň, řekne kolegovi o vodu. On vodu přinese. Jednoduché a prosté. Podobně funguje i vztah „RODIČ“ a skutečné dítě. Dítě má horečku a žízeň, máma mu donese vodu, aby žízeň uhasilo. I tyhle jednoduché situace se ale ve vteřině mohou změnit v nebezpečnou hru. Žena má žízeň a řekne kolegovi o pití. Muž na to: „Včera se ti to chlastalo s kamarádkama a dneska bys vypila celou Vltavu, ale šetříme, nech si zajít chuť. Nemělas pařit.“ A žena mizí z prostřední koule do spodní koule a je z ní „NEŠŤASTNÉ DÍTĚ“.

Nenechte nikoho, aby vám v kasínu kradl žetony

Nemusí to být nutně jasné útoky, ale jde o to, jak se s někým cítíte. Někdo vás může i nemilosrdně kritizovat a přes to se s ním cítíte v bezpečí a na stejné úrovni, ve stejné sněhulákokouli. S někým si povídáte o zdánlivě neškodných věcech a přitom se necítíte milovaní, uznávaní a nejraději byste se vypařili. Mozkodlabka mi dala přes vánoce za úkol sledovat, kdo z jaké koule kam pálí a bylo to zajímavý… Především ženy mají často sklon neustále pálit z horní koule a shazovat vás úplně dolů. Ani o tom nevědí. Jako by byly v kasinu a sbíraly žetony a je jim jedno, že byly vaše…

Nemusí to být ani jasný útok, ale už poznám „HRU“ hned, jak se začnu cítit jako kdysi, když jsem byla malá a nevěděla jsem si rady v nějaké nepříjemné situaci. Jak mě někdo háže do „DÍTĚTE“, hned se bráním, i to mě mozkodlabka naučila. Nejlepší obrana proti „SNĚHULÁTORůM“, jak jim říkám, je nevídat se s nima, a o to se taky snažím. Ale nevěřili byste, kolik sněhulátorů se mi klube z různých známých a kamarádů. Zvlášť dokud jsem byla oslabená a bála se těch pošťáků a prodavaček, co mi zas řeknou, až se mi bude chtít bulet, i kámoši se do mě pouštěli a rvali mi žetony z kapes…

Příklad útoku sněhulátora:

Jednou mi kamarádka řekla v hospodě před lidma něco hnusnýho, i když zdánlivě neškodnýho, já hned nepoznala hru a po pěti letech jsem si zapálila cigaretu, ale v půlce mi došlo, o co jde, a típla jsem cígo a šla dom. Sněhulátor si tam mohl zkoušet svoje hry na někoho jinýho, já už jeho hru nehrála a nechtěla tam sedět zraněná a dusit v sobě pláč z té jedné odporné věty, kterou vyhrála aspoň 100 mejch kasinožetonů. Protože o to šlo do mě tnout. Tím se pozná hra od běžné konverzace, hra je nebezpečná, dramatická a někdo při ní schytá ránu. Ten, kdo ránu dá, ať už naschvál či podvědomě, získá navrch a ukojí svoji potřebu stejně, jako když se hladový pořádně nadlábne ve vybrané restauraci. Takže pozor, s kým stolujete a jestli vám zrovna neokusuje ruku…

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

 

5 responses »

  1. Pingback: Jak si lidé hrají /III.díl/ | Maminátor

  2. Pingback: Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry | Maminátor

  3. Pingback: Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry | Maminátor

  4. Chm, a nebylo by lepší rozkrýt její motivy? Klidně já-výrokem. „Tohle mi nebylo příjemné.“ Nebo se zeptat: „O co ti teď jde? O to, abych se cítila nepříjemně?“ – a nenechat se do toho vůbec emočně vtáhnout. Je dobré si uvědomovat, že ona v tu chvíli řeší nějaký svůj problém, a nebrat si to osobně. Taky by se asi dalo zareagovat: „Copak, jsi rozladěná?“ – protože přeci nechápeš, proč je na tebe hnusná.

  5. Po více takových hrách, tedy po první většinou ne, tvrdě říznu a odříznu se hladkým řezem proto, že pižlání po kouscích ubližuje dlouho.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s