Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu

Standardní

Crespi: „Vybírání blech“, zdroj: Wiki

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

 

Příklad z televize a divadla:

Když jsem dělala na Nově ve zpravodajství, nesnášela jsem dosti všechny večírky, protože tam nikomu nešlo o to se pobavit, dozvědět se něco fakt zajímavýho, skamarádit se, ale jen lézt někomu do prdele, aby se člověk dostal vejš… Občas se s někým pokecat dalo, ale těch rektálních alpinistů byla většina. Jejich hra byla „KARIÉRA“. Podobný to bylo, když jsem kdysi hrávala v divadle, s kolegama jsme byli velcí kámoši a měli intimní chvilky na zkouškách i v hospodách a na výletech a tak, ale když mně ředitel neprodloužil smlouvu, protože jsem měla své názory a neohýbala jsem hřbet, stala jsem se nebezpečnou pro jejich hru „KARIÉRA“ a většina lidí se se mnou přestala bavit, abych jim coby anarchista nezkazila jejich hru. Jeden kolega mi přestal odpovídat na pozdrav, další dělal, že jsme se nikdy nekamarádili, jiní si se mnou šeptali tajně za rohem, aby to nikdo neviděl. Když jsem pak nastoupila na Nově, byla jsem pro jejich HRU zase asi zajímavá a mailovali, smskovali či jinak mě kontaktovali a to včetně ředitele, který mě s kamerou zval k nim na premiéry… Hru „KARIÉRA“ od té doby fakt nesnáším…

Příklad: „Hypochondr“

V knížce Berne popisuje případ rodiny, kde otec znal HRY a uměl je rozpoznat v úplném zárodku. Takže když pak u jedné snídaně jeho syn odešel do postele kvůli bolestem bříška a druhý syn na sebe chtěl upoutat stejnou pozornost a prohlásil, že jeho taky strašně bolí bříško, otec se jen zeptal: “Opravdu chceš hrát hru na hypochondra?“ Syn se zasmál a řekl, že vlastně ne. Kdyby mu to ale rodiče sežrali, protože by třeba sami byli hypochondry trochu, dítě získá potřebnou pozornost a hru „Hypochondr“ proto hraje s radostí dál.

Příklad hry: „Neroď, já jsem krajně nešťastná“

Tuhle Bernemu asi neznámou hru se mnou hrála moje dcera Berta, když jsem měla rodit druhé dítě. Cítila, že se se mnou děje něco velkýho, že ona je v tu chvíli až na druhé koleji, věděla, že se má narodit miminko, a že na ni nemám čas. Ale rozehrála hru  „Neroď, já jsem krajně nešťastná“ a 2x, když už jsem měla porodní stahy, jí bylo tak strašně, tak plakala a svíjela se v nepojmenovatelných bolestech, zlobila, nespala a onemocněla trochu i, že mi ji nikdo nebyl schopen hlídat a nechat mě v klidu porodit. Když se to opakovalo podruhé, volala jsem své porodní asistentce Bětce, že asi neporodím, protože Berta mě potřebuje. Bětka na to, že musím Bertu odklidit, pak porodím. Tak jsem přivolala tchyňku Ivu z Ostravy, a už když jela v Pendolínu, jsem věděla, že můžu konečně rodit, stahy se rozjely naplno a ten den jsem skončila v porodnici a v noci se narodil Jáchym. Teď rodila moje kámoška a její syn fakt onemocněl, celou noc prozvracel, byl nastydlý a tak… Prostě taky slušný hry.

Některý hry jsou čirej masochismus

Některý ženy hrají hru „MASOCHISTKA“. Jako když kamarádkám chlap občas rozbije držku, ale ony si ho nechaj, jiný jim zahejbaj, ale ony si ho nechaj, další jim na nic nedává prachy a ony platěj byt a jídlo i dovču, ale ony si ho nechaj… Kdysi jsem točila repku s rodinným psychologem Šmolkou a on mi odpověděl na otázku, proč týrané ženy zůstávají v tom svazku, že to bejvaj často masochistky a líbí se jim to. Že facky a hádky jim dávaj pocit, že žijou a že jejich vztah fakt stojí za to.

Příklad: „Špatně jsem se vdala, oženil…“ aneb nechte mi mou blechu v kožichu

Taky znám pár, který si neustále stěžuje na partnera a na něj svaluje vinu za to, že není šťastnej. Ale stále jsou spolu, léta letoucí, i si byli nevěrní, i se rozešli, ale pak se zas sešli, ale zatímco dřív mi to nedávalo smysl, teď tuším, že se bojej, že by se na světě cejtili stejně jako teď, i když by neměli za partnera toho člověka, co teď. Bez tý škodný by se možná cejtili stejně blbě, ale mohli by si za to sami, tak si blešku v kožíšku rači nechaj, protože jim dělá dobrou službu, může za jejich neúspěchy.

Nejdokonalejší forma lidského soužití je důvěrný vztah bez HER

Po vztahu bez HER bažím, toho jsem dosáhla, tedy alespoň v manželství, a usiluju o to i ve vztahu k našim dětem. Tyhle dokonalý vztahy prožívám i s řadou přátel a je to strašně fajn nemuset nic předstírat a nasazovat si masky a podle rozdávat rány, což taky umím a moc dobře. Takže díky  Luciku P., Terezo M., Lůco R., Dano R., Ivo K., Klárko K., Zdeno N., Miri V., Mufe a tak…

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

 

2 responses »

  1. Pingback: Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry | Maminátor

  2. Pingback: Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry | Maminátor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s