My jsme kakali…

Standardní

Dcera Berta

Je to divný, jak si cizí ženský vyprávěj o svejch vagínách a nástřizích a kozách. Ale když jsem měla psa, taky mě každej, kdo měl aspoň vodítko, neustále oslovoval. Tak to tak asi chodí i s miminama. Ale děsí mě to. Přijdu do čekárny k doktorovi a už slyším, jé, to je krásná holčička a už na mě někdo mluví…
Navíc ta vadná čeština, kdy ženy všeho věku hovoří neustále v množném čísle i o věcech, které rozhodně vykonalo jen a jen mimino. „My jsme kakali, my jsme ale vyrostli, my jsme byli u pana doktora, my jsme se poblili,…“ To nesnášíme s mužem oba a každýmu, kdo takhle mluví, naznačíme, jakej je idiot, ale skoro nikdo to ještě nepochopil.

„My jsme se poblili“.
„I vy, pani?“

Nebo se mě zeptala kamarádka, která by dřív množným nemluvila: „Kolik vážíte?“ Tak jsem odpověděla: „Asi 70 kilo“. Kamarádka se cítila dotčená…

Jenže si prostě nemůžu pomoct, přijde mi divný, když dospělá osoba vypráví, že kakala, papala, blila a hlála si klásně… Čeština je čeština a takhle ji prznit jen proto, že jsou děti roztomilý, to je malej lingvistickej zločin. Tak rači nosím černý brejle a v MHD se k lidem otáčím zády, aby se nezeptali: „A kolipa vážíte a kolipa vám je?“, protože to už se v mým věku přeci cizejm lidem jen tak neříká…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s