Seriál vo hovně, 4.díl – Otázky na hovno a rady k posrání

Standardní

Pod vánoční stromeček chyběl nám jen bobeček…

Celý seriál vo hovně:

  • Seriál vo hovně, 1.díl (4.11.2012) Když dítěti nefungují střeva (odkaz zde)
  • Seriál vo hovně, 2.díl (21.11.2012) Zácpa aneb hovno jako další člen rodiny (odkaz zde)
  • Seriál vo hovně, 3.díl (2.10.2013) Chronická zácpa: 8 doktorů nepomohlo, čekáme na zázrak (odkaz zde)
  • Seriál vo hovně, 4.díl (27.12.2013) Otázky na hovno a rady k posrání (odkaz zde)
  • Seriál vo hovně, 5.díl (3.1.2014) Fotíme si hovníko a rozesílám šťastné a posrané (okdaz zde)
  • Seriál vo hovně, 6.díl (3.4.2014) 50 odstínů hnědi: jsme z toho venku!!! (odkaz zde)
  • Seriál vo hovně, 7.díl (11.3.2015) Never hovning story (odkaz zde)
  • Seriál vo hovně, 8.díl (26.7.2015) „Já už umím kakat, mami!“ (odkaz zde)

OBSAH:

  1. To není sprostej název článku, to je náš život
  2. Třeba věta: „To musí být pro tebe těžký“ úplně stačí
  3. Naproti tomu podobné věty nepomáhají
  4. Rodinný klub zácpařů
  5. Kouzla a čáry
  6. Pod stromeček jsem si přála jediné: aby nám Ježíšek nasral

To není sprostej název článku, to je náš život

Dcera už dva roky trpí chronickou zácpou a tisíce lidí trpí chronickou potřebou dávat nám nevyžádané rady a hlavně otázky k hovnu. Prosím váš přátelé a známí, nepokládejte mi už tyto ani podobné otázky:

  • A byli jste už na nějakým pořádným vyšetření?
  • A jste si jistí, že je to jen v hlavě?
  • A zkusili jste tohohle vyhlášenýho doktora…kapacitu z tý a tý nemocnice?
  • Co projímadlo?
  • Nejsou klystýry návykový?
  • Jakou drží dietu?

Třeba věta: „To musí být pro tebe těžký“ úplně stačí

Když už bych se o tom nějakým omylem začala bavit, stačí jen zachovat se správně podle R+R (Metoda správné komunikace zvaná Respektovat a být respektován- odkaz zde) a v první řadě být empatický. Třeba věta: „To musí být pro tebe těžký“ úplně stačí a uleví mi to a vím, že mě máte rádi, a projevíte to tím způsobem, kterej mi pomůže, potěší a nenasere.

Naproti tomu podobné věty nepomáhají:

  • „Co s tím budeš dělat?“
  • „Měla bys hned zavolat na tu vyhlášenou kliniku…“
  • „Hned jí začněte dávat projímadlo, ne?“
  • „A nejí banány? Drží dietu, doufám, ne?“
  • „Hodně vlákniny jí asi dáváš, viď?“
  • „Hlavně buď v pohodě ty, ona pak třeba bude taky…“
  • „Jiný rodiny jsou na tom hůř, třeba když maj dítě na vozejku, vy jste na tom ještě dobře…“ (srovnávání nemůže pomoci, teda ne mně, nesnáším ho a přijde mi ujetý uklidňovat se tím, že někdo je na tom hůř, takže nemám právo bejt unavená a hotová ze svého problému, protože někdo má větší? To bych pak musela bejt věčně šťastná, protože vždycky je na tom někdo hůř. Mám bejt vlastně šťastná, že malá může chodit?)

Tudy ne. I když jsem přesvědčená, že je tazatelé a poradci mysleli dobře, ale nepomáhaj. Jsem jako těžce nemocnej pacient z psychiatrie a musí se na mě v rukavičkách. Podobný věty mě lehce rozbrečej nebo nasupěj. Dva roky tonu v zácpařským temným močálu a kdo to nepoznal na vlastní kůži, neumí si představit, jak je těžký svět s gumovými chirurgickými rukavicemi, obřími čípky, klystýry, hovny, sračkami a čekáním na hovna a sračky, dětským žalostným pláčem střídajícím se s dětským řevem na hranici snesitelnosti, věčně smradlavýma rukama a věčně smradlavým bytem, věčně připosranýma kalhotkama, pohledama lidí na plenky čtyřleté dcery, nekonečným vysvětlováním a složitou organizací čehokoli… A hlavně ta samota. Jste na to sami. Díky bohu za těch pár rodin, se kterými jsem se díky maminátoru a přátelům spojila, a kteří jsou nebo byli na tom podobně.

Rodinný klub zácpařů

Měli bychom založit rodinnej klub zácpařů. Nebylo by nás v něm moc, ale mailování se členy by uklidňovalo a možná přineslo mnohem lepší rady než ty od většiny doktorů, který jsme za ty dva roky potkali. Už chápu, že se někdo může cejtit nejlíp mezi stejně postiženejma, protože jim nemusí nic vysvětlovat. Těm řeknu jen „teď zrovna má dcera kakací dny, takže peklo, znáš to…“ A druhá strana už ví, že se schovávám na balkóně, abych neslyšela řvát malou, tlumím nervy chlastem, ale nepomáhá to, s mužem na sebe jen nervózně poštěkáváme, nechodíme skoro ven, protože to by proces vylejzání hovna pozastavilo. Máme v kalendáři tajný znamínka pro velký hovno „BB“=big bobo, menší hovno, ukakávání a průjem. Těm hieroglyfám by nikdo nerozuměl, ale my si je vedeme už roky. Co kdyby se na to nějaký doktor ptal a rozhodlo by to o vyléčení?

Náš letošní stromeček

Kouzla a čáry

Už zkouším i kouzelné panáčky z Quatemaly, které vyráběli sirotci, a když se dávají pod polštář a vy si něco přejete, jednou se to splní. Zkusili jsme i thajský tajemný nechutně chutnající odvar z čehosi, co mělo Bertu prohnat do druhého, maximálně do třetího dne. Nestalo se nic. Jiné rodiny zkusily všechny možné léčitele, homeopatika, kineziologii, hypnózu, bylinky a nic… Jediní vyléčení, co jsem o nic slyšela, byli udzraveni časem. Dítě povyrostlo a už mu docvaklo, že může ovládat svět kolem sebe i jinak než tím, že bude zadržovat. Další dítě přestalo držet hovínko po stresujícím pobytu v nemocnici, už se tam nechtělo nikdy vrátit, a tak raději začalo pravidelně kakat.

Pod stromečkem jsem si přála jediné: aby nám Ježíšek nasral

Tedy naše dcera Berta, aby udělala pod jolkou hromádku… Nic… Dneska je to adventní číslo a osobák: 24. Dvacet čtyři dní, co nekakala. Osobní rekord. Takovej malej nekakací adventní kalendář si vedeme. Ale čísla rostou a žádbý sladkosti, jen nepřítomnost hovna ničící nás čím dál víc. Čtvrtej rok je prej přelomovej, děti se hodně posunou a tenhle problém by mohl zmizet.  Chci věřit, že příští rok se to zlomí… Ale to už jsem si říkala dvoje vánoce a nic… tak nám držte palce. Ale to bych musela zaprodat duši ďáblu, uvařit lektvar kakavosti, začarovat dceřina střeva hůlkou Harry Pottera nebo použít magická zaříkávadla rozkakávadla z Knihy kouzel. Ale věřím, že to klapne. Bertě budou čtyři tuhle neděli (29.12.2013), tak třeba se o narozkách posere a pak už s tím nikdy nebude dělat takový cavyky.

12 responses »

  1. je to těžký. držíte se skvěle, opravdu. Nejste v tom sami, věřte mi. Nedovolím si dávat rady – jistě jste zkusili kdeco – jen Vám chci nabídnou „spojení“ s rodiči, co tím prošli. (trpí tím totiž hodně autistů).. mail: jolana88@gmail.com

  2. Pingback: Fotíme si hovínko a rozesíláme šťastné a posrané | Maminátor

  3. rada v nouzi – za0kupte v lekarne a zkuste obycejnou kratkou rektalni trubicku pro miminka, drobet konec namazte treba detskym kremem resp . Syndermanem, opatrne zasunte miminku do konecniku, pokud se podari,
    pak s trubickou drobet pohnete dovnitr a ven. mozna to pomuze pri zacpe, uvolnuje to plyny postupne ze strev,
    tuhle zkusenost mam z vysetreni strev na kolonoskopii.

    • Díky za radu, pro miminka z občasnou droboučkou zácpou jistě rada dobrá, pro 4letou holku s chornickou zácpou, který nepomůže někdy ani 10 klystrýrů v řadě (trubička na klystrýr má mnohonásobnou tloušťku než ta rektální, kterou samozřejmě znám a na miminka jsem ji používala, a to ještě z té trubičky vyteče teplá slaná voda a stejně většinou nic…). Náš problém je prostě obřích rozměrů a jen tak něco nepomůže…

  4. Pokud chcete předat či si vyměnit Vaše zkušenosti v otázce používání rektálních pomůcek a správné podávání klyzma, napište Váš na email na adresu info-55@seznam.cz. Možná Váš problém u děcka s pravidelným vyprazdňováním může být i způsoben i jinými vlivy a chtělo by to domluvit spíše návštěvu na gastroentrologii .

    • Děkuji za nabídku, ale myslím, že v našem případě už o klyzmatu nepotřebujeme s nikým moc mluvit a na gastroenterolgii už jsme byli a to u vyhlášené kapacity. Ale stejně díky. Lily

  5. Pingback: 50 odstínů hnědi: jsme z toho venku!!! | Maminátor

  6. Pingback: Chronická zácpa: 8 doktorů nepomohlo, čekáme na zázrak | Maminátor

  7. Pingback: Když dítěti nefungují střeva | Maminátor

  8. Pingback: Zácpa: aneb hovno jako další člen rodiny | Maminátor

  9. Pingback: Seriál vo hovně, 7.díl – Never hovning story | Maminátor

  10. Zdravím „Maminátorku“ – velikou bojovnici,

    dcerka (necelé 2 roky) má afektivní záchvaty a co chvíli jí mám v rukách jako hadrovou panenku (trvá to cca od roka), druhá dcerka (3,5 roku) do dneška problémy s kakáním, vykaká se – ale jen do plenky 🙂 Nic nezafungovalo, jakýkoliv normální pokus o záchod nebo nočník končí zablokováním – zadržováním – pohotovost – klystýr … znáte to. Čekám až doroste do „kakání“ do záchoda – u druhé čekám až odroste ze záchvatů, pokud ne, nedovolím si jí dát do školky (měla by se nadechnout jakmile se tělo uvolní, ale …. já se strašně bojím). Bylo by hezké si občas mateřství i užívat a neléčit si neustále totálně pocuchané nervy. Asi mi to patří … Je mi strašně bídně … Díky za Vaše články, moc mi pomohly. Jednou to bude dobré že ano … Srdečně Vás zdraví, Markéta.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s