Mám job snů

Standardní

Sem vysmátá jak lečo, prečo? Mám job snů

Tak mi právě zavolal jeden chlápek, že jako se mu tak líbí můj blog, že by chtěl podle něj začít psát časák. Občas mi sám vybere témata, ale jinak budu mít volnou ruku. Málem jsem spadla ze židle. I peníze asi budou hodně slušný, že zaplatím mladýmu soukromou školku, než půjde příští září do státní, a ještě mi dost zbude. Paráda.

Musím si jen obnovit živnosťák a je to. Budu mít smlouvu a jistotu stálýho příjmu. To je sen. Něco půjde jako home office, ale budu mít i kancelář u něj v redakci, vydává pár nezávislých časopisů, ale zatím jen v angličtině. Českej bude první tenhle. Bude se jmenovat MAMINÁTOR, jak jinak.

Šla jsem tuhle úžasnou novinku hned oslavit nákupem páru pěkných kousků do mého zchudlého šatníku. No a světe div se, v obchodě jsem zjistila, že jsem dost zhubla, moje poporodní velikost mi byla hodně velká. Takže mám parádní nový šatičky, koupila jsem si i nový boty, protože do všech mejch starejch mi teče dírkama, které se stále zvětšují, taky mám super kabátek, takovej šik, na ten si nenechám napatlat zbytky jídla od dětí. Ten bude hodobóžovej do práce.

Snad zbydou i peníze na občasný večerní hlídání obou našich dětí, že budu moct chodit v klidu pařit a s mužem na rande. K tomu budu prodávat svoje maminátorský diáře a to by taky mohlo něco hodit. Teda kromě super pocitu a radosti z práce, diáře mě fakt baví připravovat.

Do novýho džobu nastupuju už v červnu, takže to je za rohem. Jdu shánět školku, nakombinuju jí s babičkama a konečně zas budu jen já, dospělá holka, pracující žena, přemýšlející kus a ne jen máma, poflusaná, věčně umaštěná, unavená, se špuntama v uších, aby mi z dětí nepraskla hlava, se zabordelenou kuchyní, kde marně hledávám čistej talíř, s hromadou nevypranýho prádla, s odrůstajícíma vlasama a rukou v nočníku. Cože, já mám ruku v nočníku? To se matkám při tak divokejch snech může stát… Když se jim zdá, že už nebudou matky, ale že budou pracovat a dostanou práci snů a za snový prachy… Škoda, že jsem se musela zase vzbudit. Dneska si nechám zdát o tom, že mi zavolali z Hollywoodu, že mě viděli kdysi hrát na divadle, že jsem hvězda a chtěj mě do nejnovějšího filmu s Richardem Gereem. Dobrou noc a sladký sny.

DOVĚTEK: Protože mi po přečtení tohoto článku řada lidí gratulovala k nové práci a to překvapivě i ti, kteří to dočetli až do konce, zcela jasně hlásím, že žádnou novou práci nemám. Byl to článek o mým snu, což asi na konci nevyzní tak jasně, jak jsem si byla jistá. Nechci nikoho blbnout, proto jsem to nepsala. Chtěla jsem navodit i ve čtenářích ten snový pocit, jak by to bylo super, kdyby se to všechno stalo, chtěla jsem vás všechny pozvat do mýho snu. I do procitnutí, když si člověk uvědomí, že je ráno a sen je pryč. Ale je bezva, že tolika kamarádům přišlo naprosto logické, že mě konečně někdo objevil, a zaplatí mně za moje psaní, to je moc príma. Třeba to jednou vyjde (já o tom napíšu na maminátor a nikdo mi neuvěří).

Jo a můj muž Martin podobnejm snům říká vizualizace, prostě si představuješ, že se stane, po čem sníš, jak se to stane, říkáš si to i nahlas nebo o tom jako já magor napíšeš článek na blog. No a Martin si prej před maratonem představoval, jak dobíhá a vidí čas začínající na trojku, čili konečně pod 4 hodiny. No a stalo se. Dal teď pražskej maraton za 3:58:11.

Nedávno nám kámoška vyprávěla, že vědci dělali pokus s lidma, rozdělili je na dvě skupiny, jedna posilovala na posilovacích strojích, druhá koukala na video s posilováním a jen si představovala, že cvičí. Ta druhá skupina prej nabrala víc svalový hmoty… Jen představy a jsou mocný jako skutečnost.

30km (4)

Ještě jedna maratonská, vzadu fandí manželova maminka Ivka.

10 responses »

    • Díky:) Jj, taky bych se radovala, ale je to halt jen sen…Ale když si ho nezformuluju a nevyslovím nahlas, neměl by vůbec šanci se splnit. Tohle je jen první krok

  1. Sen jako sen, občas mám ve spamu, různé famózní nabídky, občas se i na vteřinku, nežli je smažu zamyslím, jestli by to, nebo ono, nestálo za pokus, nestálo a tak je mnohdy lépe si posnít, nežli naletět? Zdravím vás.

    • Díky za pozdravy, přesně, jenže o super věcech člověk nikdy neví, odkud přiletěj, proto věříme a hledáme, sázíme ve Fortuně, necháváme si vykládat karty, fotbalovou hantýrkou: musíme jít tomu štěstíčku trochu naproti:) Snění je nejjednodušší a nejlevnější způsob a možná nejúčinnější. Ve snech jsem cokoli a pak si to třeba troufnu střihnout i ve skutečnosti:)

      • Mladší lidé často něco risknou „nějaký sen„ ? Mají ještě dost času napravovat, jsem již stará a tak již „nesázím„ dávám přednost jistotám.

      • Tak takto jsem to nemyslela, já chtěla říci, že stát pevně na svých nohou, se naučíme již většinou v prvním roce života! a někdy a někteří, na to kašlou až do hrobu? Ne že bych měla na mysli váš sen, to jen všeobecně?

  2. Ahoj Lili, tys mi teda dala, my se tu hromadne radovaly i s mamkou, behal mi mraz po zadech, jak je to skvely…ty potvoro, moc jsem ti to prala, no holt budu prat dal a treba to vyjde… :-))

    • Díky, třeba to vyjde… Strašně bych už chtěla pracovat a dělat něco, co mě baví, čili psát něco, co mě baví… Ale aspoń si ještě užiju Jáchyma v jeho nejroztomilejších letech, než půjde do školky. Pak mi to určitě bude i chybět to bytí s ním doma…

  3. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Práce neklapla, ale vybártrovala jsem oblečení za psaní“ | Maminátor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s