Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“

Standardní
Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“

Pořízeno aplikací Lumia SelfieNejsem Bridget Jones, nejsem moderní fotr, nejsem Anna Franková, nejsem malý poseroutka, ani Dita P., ani kocourek Modroočko, ani Ostravak, ani upír, ale jedno máme společné, my všichni máme svůj deník. Já si jeden papírovej psala od puberty asi 10 let a mám ho dodnes schovanej, druhej onlinovej si píšu tady na blogu. Nehlídám si v něm kila, nevařím, nezlobím, hledám štěstí, rovnováhu, lásku, nacházím a ztrácím, hledám práci, tvořím, hořím. Můžete hořet spolu se mnou.

Celý deník Maminátorky:

  • Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Byla jsem reportérka i dělnice, čím budu teď?“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ (odkaz)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 7. „Mí kámoši ze západu: Francouzka“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 8. „Byla jsem strážkyně draka“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 9. „Záblesky happinessu“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 10. „Naše noční můry“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 11. „Mám v sobě ženu 1,2 a 3“ (odkaz zde)

Kdysi jsem dokázala ovládnout sny. Moje sny. Někde jsem se dočetla, jak si je člověk schopen pamatovat svoje sny a pak je pomaličku začít ovládat. Denně jsem si dávala budík na nejrůznější obskurní ranní či noční hodiny, protože předpokladem pro správné opanování snů bylo, že zjistím, kdy se mi zdaj. Nejvíc se mi zdály brzy nad ránem, takže pak už jsem budík nařizovala na pravidelnou hodinu. 4:40 nebo tak nějak. Budík mě obvykle vytrhl z nějakýho mýho šílenýho, akčního snu, jaký se mi tehdy v pubertě zdály noc co noc, možná spíš hodinu co hodinu. Vždyť puberta je taková malá hormonální a psychická horská dráha, tak asi proto.

Druhým krokem bylo si sny pravidelně zapisovat a hledat v nich smysl, rozklíčovat jednotlivý vobrazy. Vodu, jízdu, útěk, strach, dům, vše je symbol něčeho v nás a kolem nás. Já měla furt dokola pár symbolů, tak mi stačilo několik barevnejch fixek a už jsem viděla v každým snu modrou vodu, která v podobě stojatého rybníka znamená pád do hlubin, ustrnutí, nepohyb, strach, topení se v chodu věcí, v běhu vlastního života. V podobě divoké řeky neovladatelný tok života, směřování někam, aniž bych na to měla vliv. Atd., každá voda znamená něco.

1-Jachta (97)

To je fotka z naší dovči na jachtě. O jachtách se mi pak dlouho zdálo a ještě 14 dní se se mnou krásně houpal celej svět. Většinou se ale jachta v tom snu ocitla v nebezpečí a jen já ji mohla zachránit. Hrozilo zničení o útesy apod… Maminátor zasahoval.

Pak tam byl vždycky dům, kterej znamená naše podvědomí a jeho patra. V něm jsem obvykle s hrůzou koukala ven a tam se objevilo megaobří oko někoho, kdo mě sleduje, kdo mě má na háku, kvůli komu se mi nechce ven. Dál tam bylo velmi často neovladatelný auto či jinej dopravní prostředek, kterej je symbolem života, kterej mě někam tlačí, někam uháním a neovládám ho jak ve filmu Nebezpečná rychlost. No a pak samozřejmě, jak už to v pubertě bejvá, hodně čehokoli jako bubnování, jízda na kole, naklepávání řízků, prostě symboly sexu a jeho všech podob.

Klíčovala jsem a zjistila, že furt dokola ve snu zjišťuju, že jsem uvnitř někdo jinej než na venek, že neovládám svůj život a nechávám se lidmi kolem a okolnostmi do něčeho neustále tlačit, že se bojím sexu a své skryté sexuální síly, že jsem figurína na vlascích životů těch druhých. Chtěla jsem to změnit. Začít měnit svoje sny, ovládnout je, pak i svůj život.

Třetím krokem bylo podívat se ve snu na svoje ruce a zavostřit. To mi dlouho nešlo, ale nakonec jsem se to naučila. Pak jsem se naučila rozpoznat, co je sen a co ne, uvědomit si ve snu, že spím a tohle se mi jen zdá. I když jedna z mejch metod byla vylízt na nejvyšší barák v okolí a skočit, když sem přežila, byl to sen. Ale asi sem si byla sakra jistá, že se mi to jen zdá. Ve skutečnosti jsem tenhle test dosud totiž nepodstoupila.

Nakonec jsem začala měnit prostředí snu, postavy i děj jako malíř kreslenejch pohádek. I když to nešlo upa podle mejch plánů, něco jsem měnit dokázala. Třeba jsem v jednom snu byla u našich na zahradě a měla na ruce prsten. Tak jsem si přála, aby byl jako z Arabely a on najednou byl. Otočila jsem s ním a chtěla jsem bejt mezi klokanama v Austrálii. Přeneslo mě to jen na druhej konec zahrady dopředu před barák, ale dílčí úspěch byl neoddiskutovatelnej. Nakonec jsem začala lítat. Místo toho, aby na mě zas civělo to obří oko a já se schovávala ve svým podvědomí, vylezla jsem mu na střechu a skočila a letěla a letěla. Uměla jsem skákat ze střechy na střechu jako Iron man, Superman, Megaman, Megagigabigerman.

Stejně se snažím ovládnout i svůj život a svoje skutečný sny. Ty, co chci, aby se splnily. Je to vždycky dlouhá cesta a někdy místo klokanů čumím zas jen na náš barák z druhý strany, ale tak už to chodí. Každopádně lítat umím a na svý ruce zavostřím. Už se netopím v močálech a neuháním s větrem o závod v autě s rozbitýma brzdama. Už na to nemám vlastně metodu. Prostě jsem vzala život do svejch rukou. Tenhle deník je o tom, jak teď lítám, padám, jak v životě, kterej je někdy jako blbej sen, chci skočit ze střechy dolů. Protože ale nelítám sama, ale mám manžela a dvě děti, nejsem Predátorka ani Terminátorka ale Maminátorka. A tohle je můj život jako sen.

1-Děti (2)

To je moje ruka a ruka našeho syna Jáchyma. Už ve snech nezachraňuju sebe, ale naše dvě děti.

Jsem manželka, máma dvou malejch dětí (2 a 4), nedávno mi skončila rodičovská a hledám si už půl roku usilovně práci. Před rodičovskou jsem 7 let pracovala v televizi jako reportérka, ale k tomu už se nechci vracet, jsem vystudovaná herečka a hrála jsem léta v divadle, ale to už je taky pasé, dabovala jsem a režírovala dabing, občas to dělám ještě dnes, ale to je jen nárazový, mám další nárazovky a příležitostný práce, ale nic stálýho. Takže hledám práci na poloviční či celý úvazek. Ale zatím se nějak nedaří. Ale díky pohovorům vyrážím bez dětí do města a většinou si to trochu prodloužím někde u kafe, abych mohla psát. Jsem sice strašně ukecaná, ale taky pekelně „upsaná“ a potřebuju to k životu jako kyslík. Proto vznikl můj blog MAMINATOR, proto jsem jako Maminátorka začala psát tenhle deník.

10 responses »

  1. Moc hezký článek… Držím pěsti s tou prací. Překlady náhodou neděláš? Btw taky jsem se naučila v pubertě ovládat svoje sny, měnit noční můry na něco příjemného a lítat. To jsou ty nejlepší sny, lítací 🙂

  2. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“ | Maminátor

  3. Pingback: TOP 5 listopadových článků | Maminátor

  4. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Práce neklapla, ale vybártrovala jsem oblečení za psaní“ | Maminátor

  5. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ | Maminátor

  6. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ | Maminátor

  7. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ | Maminátor

  8. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 11. „Mám v sobě ženu 1,2 a 3″ | Maminátor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s