Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“

Standardní

11264869_938380919537854_5204191433058115661_nNejsem Bridget Jones, nejsem moderní fotr, nejsem Anna Franková, nejsem malý poseroutka, ani Dita P., ani kocourek Modroočko, ani Ostravak, ani upír, ale jedno máme společné, my všichni máme svůj deník. Já si jeden papírovej psala od puberty asi 10 let a mám ho dodnes schovanej, druhej onlinovej si píšu tady na blogu. Nehlídám si v něm kila, nevařím, nezlobím, hledám štěstí, rovnováhu, lásku, nacházím a ztrácím, hledám práci, tvořím, hořím. Můžete hořet spolu se mnou.

Celý deník Maminátorky:

  • Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Byla jsem reportérka i dělnice, čím budu teď?“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ (odkaz)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 7. „Mí kámoši ze západu: Francouzka“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 8. „Byla jsem strážkyně draka“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 9. „Záblesky happinessu“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 10. „Naše noční můry“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 11. „Mám v sobě ženu 1,2 a 3“ (odkaz zde)

Už jsem zase doprdele asynchronní

Vidím svět kolem sebe, slyším svět kolem sebe, ale než mi to dá smysl a mohla bych svět kolem sebe cítit, uběhne pár vteřin nebo celej den a jsem zas doprdele asynchronní. Jako Helen Wesendahlová s knihy „Neumírej“. Jenže tu ospravedlňuje fakt, že jí prdla tepna v hlavě a byla po těžký mozkový operaci. Já teda prožila jen dvě porodní lobotomie. Mám dvě děti a dva porody za sebou, takže jsem měla 2x vymazanej mozek. Návrat zpět ke své mozkové knihovně slov a vzpomínek zaplněný odshora až dolů trval roky. Teď už jsem si dlouho nespletla „digestoř“ a „klimatizaci“ (to jsem si pletla fest asi rok), „melír“ s „klystýrem“ (to se zas pletlo jedný mý kámošce) ani Cimrmanův „žebrák a Točník“ jako v předmluvě k Lijavci.

Cimrman ve frymburském starobinci přednesl celý cyklus přednášek, z nichž, mnohé vyšly tiskem. Z nejúspěšnějších jmenujme přednášku „Domovina“ o pěstování tabáku podomácku, přednášku nazvanou “ O holi“ s podtitulem “ Dvanáct úderů sebeobrany chromých“, dále sestavil publikaci „Pleteme si“, což člověk k stáru nejčastěji zaměňuje (sadař – sadista, faktura – fraktura, žebrák – Točník). 

Čas je jedna přímka, prostor druhá, pocit třetí

Ale stejně bejvám asynchronní. Pomáhá, když si vezmu do náruče Jáchyma, svého mladšího. Kouknu na něj a najednou si uvědomím, že jako by celej den do tý doby nebyl, až teď je. Na prchavý okamžik jsem tady a teď a pak se to zas všechno ztratí. Já se ztratím. Čas je jedna přímka, prostor druhá, pocit třetí. Nějaká svině mi s nima škubá a nedovolí jim, aby byly synchronní. Aby nad sebou pluly vyladěné v jednom okamžiku.

Potřebovala bych jet vlakem nebo řídit auto nějakou dlouhou štreku, to obvykle škubání přímek zažene. Zas pak cejtím vše, co mám. Jenže vlakem asi těžko pojedu, autem se taky zrovna nikam nechystám, takže musím škubače praštit něčím po hlavě. Pokud hlavu má.

„Soustřeď se na jednu věc, nedělej jich tisíc“, říkává můj manžel. „Tohle už se dá léčit, ale měl by vás někdo konečně diagnostikovat a nasadit medikaci,“ řekla mi jistá doktorka (spíš sestra z Přeletu nad kukaččím hnízdem) na psychiatrii v krčský nemocnici. Kde jsem ale mimochodem nebyla se svou hlavou, ale s hlavou mojí dcery. Její hlava si usmyslela, že tělo nebude kadit, no a už to takhle spolu táhnou léta. Chronická zácpa způsobená psychikou (celý seriál „Vo hovně“ najdete na mým blogu- odkaz zde). A když jsem pochopila, že tahle dětská psychiatrička je sama adeptka na klecový lůžko, odebrala jsem se zas domů. Návštěva prý geniální doktorky v Krči vydá na hrůzostrašnou samostatnou kapitolu. Ale až jindy.

Ha, na vteřinu jsem byla synchronní

To když jsem se podívala do velkýho nástěnnýho zrcadla kavárny, kde právě sedím před pracovním pohovorem. Rozhodla jsem se totiž, že už si budu hledat práci. I když mladýmu nejsou ještě tři a tedy je doma a nechodí do školky. Jenže už mi hrabe. Rodičovskou jsem měla jen na dva roky, takže teď jsem na pracáku. Na zrcadle je nápis „Národní literární kavárna“. Z repráků zpívá Ella Fitzgerald a já na 1 sekundu přesně věděla, jo, sem patřím. Píšu svůj deník, sedím v rohu hezký kavárny kousek od Slávie ve svým newyorským modrým tralaláčku a s lenonkama, určo vypadám přsně tak, jak se cítím. Umělkyně. Jenže za 1 vteřinu je to pryč a vím, že jsem hladová asynchronní matka dvou dětí a sedím tu, protože maj menu za kilo.

Minulost x budoucnost
Šipky doleva a doprava na časový ose od chvíle „teď“. Minulost a budoucnost. Kroužej kolem mě, vířej mnou a čekám, kam mě to vyvrhne, stojím na křižovatce. Skončila mi mateřská a chci začít dělat. Jsem jediná na světě, kdo říká místo rodičovská mateřská? Ano, i já vím, jakej je rozdíl mezi mateřskou a rodičovskou, ale normální lidi prostě říkaj mateřská všemu od porodu dál. Jen můj muž mě vždycky puntičkářsky opraví, že je to správně rodičovská.

Laktační psychóza na dovolené

Lup-šup-a už zas letím asynchronně někam jinam a jak zhulená si ulítávám na slovech. Nejdřív to byla „mateřská“, teď přijde rozbor podstatného jména, které se běžně za tímto přídavným jménem nachází. „Dovolená“.  Taky vás tohle spojení vytáčí? „Mateřská“ či „Rodičovská dovolená“? Kdo by chtěl na dovolené utírat blitky, hovna a chcanky, kdo by chtěl bejt věčně nedospalej a pološílenej, mít prsa do krve, stehy v pipce, debilní vymletej mozek a pocit, že tohle peklo nikdy neskončí? Mámě to kamarádka popsala jako stav „5 let v hovnech“. Na dovolené… Znáte tu boží písničku na tohle téma od Jana Buriana? (link na klip s Evou Holubovou zde). Výborná je taky deska „Laktační psychóza“ od Léni a Báry z Yellow Sisters. Ještě kojíc dávaly do kupy celý album plný písní mluvících mi z duše. Hlavní písnička na celým albu „Laktační psychóza“ (link na klip zde) mě vždycky rozesměje do krve.

Co to ten mačo hulil za matroš?

To musel bejt matroš, ta tráva, co hulil někdo, kdo tohle spojení vymyslel. „Mateřská dovolená“. Asi na sebe byl pyšnej. Je jasný, že to byl chlap. Mačo, kterej se do péče o dítě nezapojoval nebo spíš ani vlastní dítě nikdy neměl. Vždyť jinak by věděl, že tahle „DOVČA“ znamená=no sex, krvácení, bolavý kozy, deprese, málo peněz, furt dítě na krku, bez práce. Jak by to cestovka inzerovala?

Vyražte na nezapomenutelnou dovolenou s naší CK „MAMATOUR“.

  • Nejdříve si zacvičíte s našimi fitnestrenérkami zvanými duly. Posílíte pánevní dno, hlasivky, budete protlačovat medicinbal mezi nohama.
  • Pak vám rány zašije náš odborný dovolenkový lékař mistr Auvajs.
  • Kdybyste po tomto lehkém tréninku ještě mohly, a i kdybyste už nemohly, budeme vás budit každou hodinu, přikládat vám piraně na bradavky, pouštět vám nahlas nahraný dětský pláč a taky naší babydiskotéku (nejčastěji Dádu), nedáme vám chvilku oddechu, abyste na naši úžasnou dovolenou nikdy nezapomněli.
  • Na co naopak můžete zapomenout, je sex. Medicinbal vám dá zabrat, a i když dr. Auvajs ví, jak šít, není kouzelník. Se slevou 20 % vám proto nabízíme balík epesních megavložek zvaných „auvajsky“, které náš dr. vyrábí po nocích.
  • Máme tu bazény, ale jen na koukání, vy se v nich 6 týdnů nesmíte koupat. Možná se vám bude špatně chodit, ale nezoufejte. Jako bonus každé pacientce zdarma dáváme depresi a pak už problémy s chůzí budou jen podružné.
  • Po večerech si můžete v našem baru vyslechnout slavného amerického jazzmana Tyvoledopíčiho a jeho poporodní blues a k obveselení tu bude náš komik s porodními vtipy tipu: „Tak co, pane doktore, je to chlapec, nebo holčička? Nevím, ještě jsem to nechytil…“
  • Vyražte s námi na dovolenou snů, bereme šeky, keše i kešeně.
  • No a tohle je jen začátek, dovolená pokračuje dle Vašeho výběru 2, 3 nebo 4 roky.

Uživila by se tahle cestovka? Nebo by jejího majitele vodvezli k Chocholouškovi?
Můj vtipnej muž měl kdysi v plánu boot camp pro nastávající otce, aby se aspoň teoreticky připravili na to, co je čeká. Chlapi by tam přijeli, vzali by jim prachy, řvali by tam na ně ženský a z amplionů by se neustále či v pravidelných intervalech ozýval dětský pláč, museli by přebalovat posraný mimina, chodit do krámů pro pleny, vložky a jiné propriety, které se dříve styděli kupovat, spalo by se na gauči a neustále by je někdo budil, museli by strkat živý chobotnice do bodýček, na teplou stravu by mohli zapomenout. No a já bych přidala, že by se jich furt někdo dotejlkal, ne ženy, ale na tělo by jim furt věšeli závaží 2-6kg třeba. Místo mimin, který my ženský furt taháme, až nás záda bolej.

Stejně jako o jiných vztazích, i o rodičovství lidi rádi lžou, jak je to dokonalý

Nejsem nakrklá, že mám děti, jen někdy. Jindy je miluju a jsem šťastná. Ale sem tam to halt už fyzicky ani psychicky nezvládám. Vždy to pak přejde a je to čím dále lepší a lehčí, jak rostou. Nevyměnila bych naše děti za nic na světě. Ale začátky jsou těžký. Nikdo vás na to nemůže úplně připravit. Já to zkouším tady na svým blogu, aby jiný začínající rodičové věděli, že v tom nejsou sami. S mateřstvím je to totiž jako s jinými vztahy, hodně lidí o tom básní, jaká je to paráda, a pak najednou rozchod a už to z nich padá. Jak jim zahejbal, nedával prachy, bil… Jak ona ho nikam nepouštěla, nechtěla s ním spát, zahejbala mu, byla s ním jen kvůli dítěti. Lidi prostě rádi lžou. Někdy. Aby mohli věřit vybájený historce o svým životě.

Za 20 minut jdu na další pracovní pohovor

Naši jsou z toho říční, že jako chci malýho dát ve dvou letech do jeslí a jít dělat. Nabídli mi peníze, hodně peněz, když zůstanu doma… Jiné by to braly, mě to urazilo.

Pokračování příště

Bata.cz - Nová dámská kolekce

13 responses »

  1. joooo…. jsem doma devaty rok a jeste minimalne dva me cekaji… deti mam tri, ale pracovala jsem z domova jeste pred prvnim… jedine prace mi zachranila alespon cast mozkovych bunek (prekladam)… a prvni dcera sla do skolky v necelych dvou letech, i pres to, ze znacna cast vydelanych penez sla na skolku… takze drzim palce s tou praci…

  2. Pingback: TOP 5 listopadových článků | Maminátor

  3. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Práce neklapla, ale vybártrovala jsem oblečení za psaní“ | Maminátor

  4. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ | Maminátor

  5. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“ | Maminátor

  6. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ | Maminátor

  7. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ | Maminátor

  8. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 11. „Mám v sobě ženu 1,2 a 3″ | Maminátor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s