Stephen King, Delfíní lidé, prsatý muž a cvak-cvak

Standardní

indexŽe by to byl King?

Na posledním čtenářským klubu (máme asi rok klub čítající několik členů, postupně každej vybere knihu, všichni si ji přečtem a chodíme o ní klábosit) jsme probrali knížku Delfíní lidé od Torstena Krola. Jenže von vlastně tenhle autor dost možná nebude Torsten Krol, ale pseudonym někoho jinýho. Domníváme se, že Stephena Kinga. Torsten Krol=Stephen King? Myslí si to 50% klubu. Protože, i když je knížka dějově podobná šestákovým románům (bílí Evropané uvíznou v džungli s Indiány a jde jim vo kejhák), je to tak kvalitně napsaný, že se to čte jedním dechem.

Obsah knížky Delfíní lidé

Píše se rok 1945, hlavní hrdina Erich (16 let) se svým mladším bráškou Zeppim (12 let) a matkou Helgou prchají z poválečného Německa do Venezuely za strýcem Klausem, který emigroval už během války. Byli to totiž přívrženci Hitlera a tuší, že po válce by jim to nebylo přičteno k dobru. Jenže ve Venezueli po jisté nehodě skončej v džungli a setkají se s divokým indiánským kmenem Jajomijů, kteří jim změní život. Protože jim o něj usilují. No a tady se názory na důvod napsání knihy liší.

Ukázka:
A pak jsem ho uviděl. Nahého muže s velkými náušnicemi ozdobenými žlutými peříčky. Klidně mě pozoroval, neměl na sobě vůbec nic… Nebyl obřezaný jako já. Klaus mně i Zeppimu obřízku doporučil kvůli hygieně, přestože takhle se svými syny nakládali Židé. … Dívali jsme se na sebe bez hnutí. Určitě tam stál už od chvíle, kdy jsem se zastavil a začal se děsit hadů… Byl součástí džungle a já ho zpozoroval, až když jsem se zastavil … Pak se otočil a zmizel v zeleni, jako by tam před chvilkou vůbec nestál.
„Klausi! Mami…! Kde jste!“
„Jestli se vrátí, nesmíme dát najevo, že máme strach. Chovejte se k nim jako k vrčícímu psovi. Dívejte se jim do očí a nehýbejte se. „…
„Klausi, myslíš, že nás zabijou?“
Najednou se jich pět vynořilo mezi stromy.

Když člena KKK postřelej, asi je mu jedno, že mu zachraňujou životy samí černí… To jsou paradoxy. Jak de vo kejhák, ideologie jdou stranou.

Kdo si co myslí o smyslu knihy:

1.člen klubu: napsal to jako alegorii, u Indiánů se setkávají lidé s různými názory, vírou, ideologiemi
2.člen klubu: je to jako reality show „Kdo přežije“, jen z roku 1945, je to cesta lidským podvědomím a hodnotami do nejspodnějších pater těsně nad Dantovým peklem, když chtěj lidi přežít, udělají cokoli a všechny ideologie jdou rychle do prdele, skin by klidně utíkal s Cikánem ruku v ruce před maniakem s motorovou pilou
3.člen klubu: já si furt říkala, že už nemůže bejt hůř, a mohlo… Ještěže to skončilo, jak to skončilo, protože jinak bych vůbec nechápala smysl napsání týhle knížky

Proč si myslíme, že to napsal Stephen King?

Chtěl napsat detektivku, teď už i jednu vydává. „Mr. Mercedes“. Prej bomba a dokonce kritici tvrdí, že je to to nejlepší, co kdy napsal. Že by Delfíní lidé byly jen testovací detektivní kolo?

1

Steohen King, knižní king

Stephen King:

  • král hororů, tajemna a napětí
  • bude mu 70
  • napsal skoro 100 knih
  • Mr Mercedes vznikl prý na základě skutečné události, kdy žena najela svým autem do Mc Donaldu a zabila několik lidí, kniha prý bude mít i další díly
  • pro USA Today King řekl, že jeho psaní téhle detektivky změnily i útoky na bostonském maratonu, došlo mu, jak je jeho bezpečí vrtkavé a nestálé a pak tenhle pocit zakomponoval i do své knihy

2 (2)OBSAH knihy „Mr. Mercedes“ (už je i u nás v prodeji):

Vrahoun v Mercedesu zabíjí lidi na ulici, miluje smrt na svých kolech, komunikuje s vysloužilým detektivem a ten po něm pátrá. Je to „Kdo z koho“. Jako první zabije lidi, kteří čekají ve frontě před úřadem práce.

Znáte Kingovu knihu „O psaní“? Úžasnej návod, jak psát, jak napsat dobrý příběh, jak nedělat chyby, je to i jeho životopis, doporučuju každýmu, kdo se psaním živí nebo píše pro zábavu.

„….moje naprosto nejoblíbenější přirovnání pocházejí z detektivek drsné školy čtyřicátých a padesátých let a od literárních následovníků šestákových romanopisců. Mezi tyto oblíbence patří „Byla tma jak v náklaďáku černošských prdelí“ (George V. Higgis) a „zapálil jsem si cigaretu, která chutnala jak instalatérův šnuptychl“ (Raimond Chandler)….

Když přirovnání nebo metafora nefungují, jsou výsledky někdy směšné a někdy trapné. Nedávno jsem si v jednom připravovaném románu, který raději nebudu jmenovat, přečetl následující větu: “Flegmaticky seděl vedle mrtvoly a čekal na soudního lékaře stejně trpělivě, jako by čekal na sendvič s krůtím masem“ Jestli tady existuje nějaká osvětlující spojitost, pak jsem ji opravdu nedokázal nalézt. Načež jsem knihu bez dalšího čtení zavřel. Pokud autor ví, co dělá, rád se s ním svezu. Pokud to ale neví… inu, je mi už přes padesát a pořád mi zbývá přečíst spousta knížek. Nehodlám zbytečně ztrácet čas těmi špatně napsanými.“

King (3)

Z knihy „O psaní“ o tom, co vám dá dobrá a úplně blbá kniha

King (1)

O tom, že King považuje příběhy jen za nalezené věci, že když píše, ani sám netuší, jak to skončí a kam ho příběh dovede

FB (1)

Výborná knížka, moc se mi líbilo, jak Mentawajové pojmenovávají rodiče podle dětí. Já bych byla „Matka Berty“, Martin: „Amana Jáchym“- otec Jáchyma. Syn větru je dítě, který má otce neznámého, u Indiánů věří, že ženu může oplodnit i vítr.

A do třetice se mi s knihou „Delfíní lidé“ a „O psaní“ ze dvou stran spojuje Josef Formánek „Syn větru a prsatý muž“. Zaprvé je tam taky kapitola o psaní a návod, jak na to, za druhé se děj taktéž odehrává v džungli a s Indány. I když v Indočíně. Indiání jsou tzv. Mentawajové a dali autorovi jméno Prsatý muž. Slyším cvak-cvak, jak věci zapadají do sebe a co mi tím kdo chce co říct? Mám číst o džungli, mám číst o Indiánech, mám přemýšlet o dobrém psaní. Cvak-cvak. Věci zapadají do sebe. Psaní, návraty ke kořenům, cestování, upřímnost sám k sobě. Beru to a probírám si to dál v hlavě.

Autor píše o svých zážitcích s Mentawaji, není to fikce. Psal o nich už ve své první a asi nejúspěšnější knize

  • „Prsatý muž a zloděj příběhů“ (2003-četla jsem, výborný, nejúspěšnější debut desetiletí, doposud se prodalo více než 72 000 výtisků, čeští čtenáři ji nominovali mezi svých 100 nejoblíbenějších knih světa v anketě BBC a České televize Kniha mého srdce)
  • „Létající jaguár“ (2004-nečetla jsem, novela, kterou Formánek napsal na základě vylosovaných témat na jeden zátah v rekordním čase 11 hodin 19 minut a stejně rekordně rychle ho vydavatel vydal)
  • „Mluviti pravdu“ (2008- četla jsem, brutálně upřímenj román o tom, jak Formánek potkal upa šílenýho staříka s neuvěřitelným životním příběhem, během psaní se zbláznil a čtenáři s ním prožívají v přímém přenosu i pobyt v Bohnicích)
  • „Umřel jsem v sobotu“ (2011- četla jsem, volné pokračování nebo spíš předbíhání předešlýho románu, tady autor pátrá po minulosti a dětství toho šílenýho dědka)
  • „Syn větru a prsatý muž“ (2013- právě jsem dočetla, autor se znovu vrací do Indonézie, aby zjistil, že Mentawajci už nejsou divoši, ale maníci bažící po penězích, s mobilama za pasem, satelitama na domech, a že, co bylo, už tu není)
  • „Úsměvy smutných mužů“ (2014- ještě jsem nečetla, je to z blázince, tak možná pokračování předešlejch věcí)

„Co se ti do cesty postaví, to se ti cestou stane. Nevím už, kdo to řek, ale je to pravdivý. Pokud teda chceš, aby se z překážky stala cesta.“ (úryvek ze „Syn větru a Prsatý muž“)

250px-Josef_Formánek

Josef Formánek Zdroj: WIKI

knihydobrovsky cz

Josef Formánek s přítelem Mentawajem, Zdroj: knihdobrovsky.cz

King (2)

Ukázka z knihy Josefa Formánka „Syn větru a prsatý muž“, úryvek o indiánské droze zvané YOPO

Formánek (2)

Taky z Formánka: úžasnej citát Dalajlámy

2 (4)

 

3 responses »

  1. formanka jsem cetla, to ostatni ne, kinga moc nemusim, ale to je tim, ze nemusim ani horory a detektivky taky moc ne… ale diky za tip na darek 🙂

  2. Knížku jsem nečetla a ani nebudu, všechno, co jsem si v životě měla přečíst, jsem asi již dočetla a již to nejde, i S. Kinga, když jsem kdysi hltala to jeho TO a podobné, po čase pochopila že pan King, již není ten, co mě vracel do dětských kamarádských vztahů a věrností až za hrob, byl zkažen komercí a špatně pochopeným původním smyslem záhadna…. a scénáře filmů, je jen ubohý paskvil na kdysi díla, po čase psaná kde kým, jen ne S. Kingem? Tedy vám docela věřím TO, že je to z padesáti procent King.

  3. Pingback: Moje knižní bestofky podle abecedy (více než 100 tipů) | Maminátor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s