Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Byla jsem reportérka i dělnice, čím budu teď?“

Standardní

Pořízeno aplikací Lumia SelfieNejsem Bridget Jones, nejsem moderní fotr, nejsem Anna Franková, nejsem malý poseroutka, ani Dita P., ani kocourek Modroočko, ani Ostravak, ani upír, ale jedno máme společné, my všichni máme svůj deník. Já si jeden papírovej psala od puberty asi 10 let a mám ho dodnes schovanej, druhej onlinovej si píšu tady na blogu. Nehlídám si v něm kila, nevařím, nezlobím, hledám štěstí, rovnováhu, lásku, nacházím a ztrácím, hledám práci, tvořím, hořím. Můžete hořet spolu se mnou.

Celý deník Maminátorky:

  • Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Byla jsem reportérka i dělnice, čím budu teď?“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ (odkaz)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 7. „Mí kámoši ze západu: Francouzka“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 8. „Byla jsem strážkyně draka“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 9. „Záblesky happinessu“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 10. „Naše noční můry“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 11. „Mám v sobě ženu 1,2 a 3“ (odkaz zde

Takže práci zas nemám. Líbila jsem se jim a byla jsem prej jejich favoritka, ale nakonec vzali chlapa, kterej se jim víc hodil. Ale domluvili jsme spolu super bártr, budu jim psát na jejich blog a za to mi budou dávat oblečení, který prodávaj. Takže pozitivní výsledek. No a hledám dál.

Jsem si to s tou prací po mateřský představovala jak Hurvínek válku

Blbec jsem si naivně myslela, že nejkratší dvouletá dovolená bude ok a pak hned najdu práci a půjdu dělat a mladej půjde do jeslí. Jenže jesle jsou plný. I kdyby nebyly, jsou za 5500… Vostrý… Chtěla jsem tu DOVOLENOU (to mě nepřestane srát to názvosloví) dokončit a jít dělat, jenže mladej půjde do státní školky až za rok, pokud se tam dostane, takže abych mohla dělat, musela bych mu platit hlídání, což je na měsíc minimálně 6500, spíš vosmičku apod.

Takže trochu matematiky: 8000 čistýho musím vydělat. To je tak desítka hrubýho. Jen na to, abych mohla jít dělat a nechala malýho někomu na hlídání. Teď jsem na pracáku a tím pádem nemusím platit sociální a zdravotní, což je 3500/měsíčně. Takže jsem 3500 v plusu.  Když bych začala dělat a na živnost, musím platit ještě tohle, pokud bych nedostala smlouvu, a čím dál víc firem chce dělat na dohody apod. Prostě bezvadná státní politika či kýhočerta je to výmysl. Chci dělat, ale ne, abych šoupla někam dítě a prodělávala. To budu rači sedět doma na prdeli, sem tam chodit na pracák a s mladým k vodě na procházky. Tolik zas matematiku ovládám. Takže asi až za rok, až se, pokud se, dostane do státní školky tady u nás v Braníku.

1-Vyhledat výsledky pro liliksicht

To jsem všechno já, když jsem zářila v Horáckým divadle v Jihlavě… Je to už dávno:(

Víc než půl roku jsem sháněla práci jako divá

1-IMG_4267

To jsem taky já (vlevo) a už v jiným představení. Byla jsem na pracáku, marně sháněla práci, můj tehdejší omyl „paraglidista“ si mě odstěhoval na vesnici za město a tam jsem žila odtržená od reality a díky bohu za super sousedku Hanku, která měla koně a smysl pro humor a kamarádíme se dodnes. Taky už tehdejšího omyla nemá a žije snad spokojeně v Brně.

Zatím bez úspěchu. 2x už jsem byla ve finále výběrovýho řízení, jednou už jsme si plácli, ale stejně z toho nakonec nic nebylo. Ne mou vinou. Oni si to prostě rozmysleli. Přitom se nebojím změnit profesi. Pokolikáté už? Jsem vystudovaná herečka a 4 roky jsem hrála v profi divadle. Když mi pak neprodloužili smlouvu, skončila jsem na pracáku a rok se nechytala. Bylo to na malým městě a práce tam prostě nebyla. Vyfoukli mi i práci uklízečky, taková tam byla rvačka o každej job. Já na šestou jela s kýblem a mopem (ano, pracovní prostředky z vlastních zásob byly povinností) do firmy a tam už šůrovala nějaká zlodějská mrcha, která mi to vyfoukla.

Pak jsem zkoušela asistentku nějakýho kravaťáka ve fabrice. Ale řekli mi, že by potřebovali, abych uměla německy, že angličtina dobrá, ale tam frčí němčina. Mí zlatí bohatí rodiče mi zaplatili superrychlokurz a za půl roku jsem do tý fabriky šla znovu a už jsem šprechtila. Jenže něco se změnilo ve vedení a prej by se jim docela hodila italština… Do dalšího kurzu už jsem nešla.

Nakonec jsem dostala „protekční“ práci u pásu v trojsměnným provozu. Můj tehdejší omyl, paraglidistka, mi dohodil job ve francouzský továrně, díky bohu bez nutnosti mluvit francouzsky. Dělala jsem u pásu 6000 přesných plastových výlisku za směnu (ranní-odpolední-noční). Byl tak rychlej (ten pás), že jsem nestíhala udržovat rytmus a hledala jsem muziku, kterou bych si narvala do uší, a která by ten rytmus měla. Až Goran Bregovič byl dostatečně rychlej… V trojsměnným provozu jsme s ostatními „stachanovkami“, tak se říkalo mým kolegyním v partě, jely na co nejvyšší výkon.

Z WIKI: Stachanovské hnutí (také Údernické hnutí) vzniklo v roce 1935, bylo to oficiálně podporované hnutí dělníků působící v SSSR. Členové hnutí usilovali o dosažení mimořádných pracovních výkonů. V honbě za mimořádnými výkony často nedodržovali bezpečnostní opatření a používali speciálně upravené pracovní pomůcky (např. zvětšené lopaty), aby tím kompenzovali nedostatky moderní techniky. Tato opatření nezřídka vedla k invaliditě nebo byla příčinou úrazů.

Hnutí je pojmenované podle ukrajinského horníka Alexeje Grigorjeviče Stachanova (1906–1977), který v roce 1935 vytvořil několik absolutních rekordů v překonávání plánů.

Moje Stachanovky jely jako s větrem o závod. Platilo se od vyrobeného kusu či krabičky či co. Ale holky byly fajn. Děsně přející a príma baby, co tak nějak cejtily, že tam asi úplně nepasuju. Takže když mi pak jedna kamarádka taktéž hledající práci zavolala, že na pracáku visí inzerát, že hledaj reportérku do televize, a já šla na pohovor a práci dostala, Stachanovky to se mnou pořádně oslavily a ze srdce mi to přály. Tak příjemnej kolektiv jsem jinde nepotkala. Bez prdele.

No a jen dodávám, že nebejt pásový výroby, konkurz na redaktorku TV Nova bych nevyhrála. Byl to tvrdej konkurz, ale měli tam topení, jídlo a já se prostě nenechala nikým vyhnat a vydržela až do konce. Když jsem svému budoucímu šéfovi Alešovi řekla, že jdu rovnou z noční a bydlím na dědině, topím si dřevem, meju se v potoce a to, co mám na sobě, je jediný čistý oblečení, který jsem si vyprala v ruční chalupářský pračce půjčený od tchýně, řekl, že mě bere, a že buď budu nejlepší nebo nejhorší. Snad klapla ta první varianta.

Alice novafoto 3

Rok 2007? Tak nějak. Já coby reportérka hlavních zpráv na Nově

Má léta na Nově

7 let jsem byla televizní reportérka, trochu i kameramanka, moderátorka, chvíli jsem vedla svou jihlavskou redakci, k tomu jsem coby herečka v Praze občas dabovala, pak i režírovala dabing a upravovala, dělala screening (tipování filmů pro vysílání v tv). Před tím jsem se živila i jako prodavačka u ségry v jejím obchodě s avantgardní módou, fotila turisty pro bar U malého Glenna na Malé straně, uklízela u milionářů v Londýně (Brit Eckland, manželka Petera Sellerse, komisaře Clousseaua, bývalá Češka, se kterou se ale nesmělo mluvit česky, už to nebylo dost in), taky jsem balila poštu nebo pekla pečivo v pekárně v pražských Vršovicích. Prostě byla jsem kde co a kde co ještě budu, otázka je, kdy se zas proměním a co novýho se budu muset naučit. Už jsem moc stará na to, abych dělala něco, co mě nebaví, čemu nevěřím. Takže tudy ne.

Vinnetou 2

To jsem pro pořad Volejte Novu točila „repku“ o Indiánech

Nedávno jsem na svůj blog napsala článek o práci svejch snů (odkaz zde), jen takovej sen, nesmyslný úžasný podmínky novýho jobu, nadšenej šéf, skvělý peníze, myslela jsem, jak všechny známý a kámoše pobavím. No a oni tomu věřili. Až asi na dva lidi to všichni sežrali i s navijákem a gratulovali mi a chtěli to se mnou zapíjet. Bylo mi to pak líto, protože to nebylo účelem někoho napálit. Chtěla jsem je pobavit a provést svým pracovním snem. Ale napsala jsem to asi hodně sugestivně a potěšilo mě, že většině lidí kolem mě by bejvalo přišlo normální, kdybych dostávala za svý psaní a blogování slušný peníze a vycházel by mi časopis Maminátor… To jsou věci. Tak za to díky a třeba jsem si tím článkem vyslala něco do vesmíru a nějakej super job přijde…

 

 

8 responses »

  1. Tyjo… A to jsem si myslela, že mám dobrodružnou povahu 😀

    Poradila bych ti překlady, ale jednak to docela trvá, než si získáš stabilnější zakázky a druhak bych řekla, že by ti to moc nesedlo, dělat z domu… Tak držím palce ať se něco zajímavého najde…

  2. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ | Maminátor

  3. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“ | Maminátor

  4. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“ | Maminátor

  5. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ | Maminátor

  6. Pingback: Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ | Maminátor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s