Deník Maminátorky – Kapitola 12. ″Dítě je větší zátěž než smrt partnera či rozvod“

Standardní

parentsdeserveNejsem Bridget Jones, nejsem moderní fotr, nejsem Anna Franková, nejsem malý poseroutka, ani Dita P., ani kocourek Modroočko, ani Ostravak, ani upír, ale jedno máme společné, my všichni máme svůj deník. Já si jeden papírovej psala od puberty asi 10 let a mám ho dodnes schovanej, druhej onlinovej si píšu tady na blogu. Nehlídám si v něm kila, nevařím, nezlobím, hledám štěstí, rovnováhu, lásku, nacházím a ztrácím, hledám práci, tvořím, hořím. Můžete hořet spolu se mnou.

Celý deník Maminátorky:

  • Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Byla jsem reportérka i dělnice, čím budu teď?“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ (odkaz)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 7. „Mí kámoši ze západu: Francouzka“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 8. „Byla jsem strážkyně draka“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 9. „Záblesky happinessu“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 10. „Naše noční můry“ (odkaz zde)
  • Deník Maminátorky – Kapitola 11. „Mám v sobě ženu 1,2 a 3“ (odkaz zde)

Na idnesu nedávno vydali vostrej článek (odkaz zde) postavenej na výsledcích jistý studie, podle který je první dítě takovej zásah do života člověka, kterej je srovnatelnej se ztrátou práce, vážnou chorobou nebo dokonce úmrtím partnera. Jenže téma rodičovství/nespokojenost je tabu. Já o tom píšu na Maminátoru otevřeně, ale občas na mě hledí maminy káravě. Vždyť přeci o dětech a mrtvých jen dobře, děti jsou radost.

Po přečtení tohohle článku jsme měli s manželem dlouhou diskusi. Mohli jsme diskutovat. Vyjímečně, protože děti nebyly doma. Jinak se mluvit moc nedá. Znáte to.

To je jedna ze ztrát, když máte děti, nemůžete v klidu mluvit s partnerem a ztrácíte spolu nit.

Povídali jsme si o tom, co jsme spolu za těch 8 let zažili. Bylo toho hodně, ale vším jsme prošli se ctí. S úctou k sobě i tomu druhýmu. Vo to asi jde. Unavený mámy a unavený tátové často tu zlobu a deziluzi obracejí jeden proti druhýmu. Jenže kdo vám pak zůstane, když si vymlátíte členy vlastního týmu?

mlp czRuku na srdce, mít první dítě je jako narazit do betonový zdi

O tom se nemluví, těhotenství není blití, strach, bolesti, je to přeci „nejkrásnější období v životě ženy“. Porod je „splněnej sen“ a když máte dítě, nikdo vás neliltuje, lidi vám gratulujou. Nikdo vám nepřinese polívku (skoro nikdo), nikdo vás nepoplácá po rameni, ať vydržíte, nikdo neřekne, že to nesete statečně, nechce s váma tu hrůzu zapít… Chtěj oslavný fanfáry a slyšet, jaký je to žůžo…

Dítě je větším trestem než nemoc či nezaměstnanost, tvrdí studie

Dítě je dar, ale také břemeno. Hlavně proto, že naše společnost přišla o pospolitý ráz a rodiče trestá sociální izolací.

  • výsledky výzkumu zveřejnil magazín Demography
  • výzkum dělali mezi roky 1984 a 2010 a zůčastnilo se ho přes 2000 Němců, protože právě v SRN připadá pouhé 1,5 dítěte na ženu

Děti s sebou nenesou jen štěstí

O tom, že mít dítě či děti není jen štěstí, výborně vtipkuje komik Michael McIntyre ve skeči „Bezdětní vůbec nic netuší“:

Není to jen „odcházení z domu“, „spaní“, „milování“ nebo „jízda autem“. Skoro každá dříve běžná činnost se mění v něco náročného, někdy v peklo. Jenže zatímco po rozvodu či při rakovině si můžete postěžovat a každej vám rád nabídne ramínko, panáka, slova pochopení, když si rodič postěžuje, jak je těžký být rodičem, většina lidí řekne „Splnil se ti sen, vždyť bejt máma nebo táta je krásný, ne?“

Bejt rodič je krásný, ale taky hodně náročný, jenže než do tý zdi narazíte a narodí se vám první dítě, vůbec netušíte, do čeho jdete, jak to otřese nejen vámi, ale i vaším vztahem.

Když se rozhodujete, že si pořídíte dítě, zamilujete se do tý představy. Vy, váš parner, spící miminko v náručí a svět prosycen láskou. Realita je jiná. Tak jiná, až vám to někdy bere dech. Druhý dítě už není velkej rozdíl, ale na první kousek a životní změny vás nic a nikdo nemůže připravit. Jsem docela ráda, že mi to dokázala i tahle studie.

imagesVýsledky americkýho výzkumu:

  • po porodu si pocit štěstí na stejné úrovni udrželo pouhých 30% respondentů
  • ostatní tatínkové a maminky přiznali, že v prvním a druhém roce dítěte úroveň jejich spokojenosti významně klesla

Výzkum vše přepočítával na jednotky štěstí od 0-10:

  • rozvod vás připraví o 0,6 jednotky pocitu spokojenosti
  • nezaměstnanost o 1 jednotku
  • partnerova smrt o 1 jednotku
  • u prvorodičů je to v prvních dvou letech života dítěte o 1,4 jednotky

23205443-father-daddy-husband-parenting-baby-stick-figure-pictogram-iconTakže se celkem není co divit, že v mnoha zemích lidi nejdřív chtějí víc dětí, a když mají to jedno, už do dalšího nejdou. Prostě srážka s betonovou zdí není jako narazit do cukrový vaty. Tak pevný nervy, studený vobklady a kdo bude chtít ramínko na vyplakání, slova podpory, pochopení a uznání, nechť si jde počíst na Maminátor. Právě proto vznikl.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s