Category Archives: Jak si lidé hrají

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry

Standardní

Náš syn Jáchym s pradědou Oldou

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

Tímhle dílem končím seriál o tom, Jak si lidé hrají. Dívám se teď na svět hodně jinak a díky Berneho knížce už nelituju. Nelituju řadu přátel a lidí, co znám, o kterých jsem si dřív myslela, že mají těžký život, teď vidím, že si sami zvolili tuhle hru, a že bych jim spíš měla pogratulovat, jak skvělí jsou „Morousové“, „Hráčky s punčochou“, „Dlužníci“, „Nemohl byste – Ano, aleové“, „Otrokyně“ a další. Gratuluju všem, kdo vyhrává. Ale já bojuju o nezávislost a život bez her. Snažím se žít teď a tady a hlavně s manželem a dětmi se snažím nehrát žádné hry kromě člobrda, na schovku  a stavění domečků s dek a polštářů.

Po životních a manželských hrách jsou ty společenské třetí v pořadí.

3.Společenské hry

  • „To je hrozné, viďte?“ nebo také „Dneska“

Tuhle hru rády hrají zejména ženy, jsou to takové ty negativky, co vše kritizují a rady užívají fráze jako „To víte, dneska se nedá nikomu věřit, dneska ti mladí jsou strašně rozmazlení, dneska by děti jen seděly u počítače, dneska už ty vztahy nejsou, co bejvaly…“ Mají rády posluchače, nesnášejí, když je někdo s těma kecama pošle někam.

Jednou specifickou obdobou této hry je i „Otevřená rána“, při níž hráčky probírají těžké porody, hemeroidy, otevřené zlomeniny, vyjadřují se při tom, jako by vystudovaly medinu a čím hustější detaily a zvedající se žaludky kolem, tím jsou spokojenější. Když se podobným samodoktorek sejde víc, začne veliká soutěž, kdo bude nechutnější. Těch znám několik a snažím se jim vyhýbat, jejich strupy, plíseň nevímkde ani natržený tračník jejich psa mě nezajímá.

Read the rest of this entry

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry

Standardní

To jsem já, když jsem hrála v divadle sadomasochistickou prostitutku. Bojíte se?

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

 

Odborníci naše hry rozdělují podle typu třeba na:

  • Životní hry
  • Manželské hry
  • Společenské hry
  • Sexuální hry

Iniciátoři her se obyčejně nazývají Liškou, druhá strana pak Beránkem

1.Životní hry:

  • „Alkoholik“ Cíl: kocovina, čili psychologické utrpení. Počet hráčů: Alkoholik Liška a další. Jeho „EGO Dítě“ chce psychicky nařezat od jakéhokoli „EGO Rodiče“, kterému na něm záleží, terapie této hry by se tedy neměla zaměřovat na pití, o které nejde v první řadě, ale na sebemrskačství „Druhý den ráno“.
  • „Dlužník“ Cíl: získat co nejvíc za co nejmíň a co nejdýl si to užívat. Oblíbená hra Američanů, kteří žijí na dluh a vymlouvají se „Jó, kdybych neměl ty dluhy…“. Jenže DLUH je jejich smysl života a pak, když ho splatí, nevědí si občas se životem rady. I u nás je hrajeme jako třeba: „Jé, já si zapomněla vybrat a tady zrovínka neberou kartu, nemůžeš to za mě zatáhnout?“
  • „Kopejte do mě“ Tipy lidí, kteří mají jako by furt smůlu a i kdyby nosili na límci placku s nápisem „Nekopat“, máte chuť jim jednu vrazit, ale oni svůj vyhazov, nedostatek peněz i přátel přičítají tomu, „Jakou mají v životě pořád smůlu“. Nejhorší by pro ně byla výhra v loterii, to by si hned dali inzerát, seznámili se s nějakým lumpem, co by je o všechno okrad, aby zas byli zpět ve své staré známé hře na Popelku.
  • „Počkej, ty darebáku – já ti ukážu!“ Cíl: zadostiučinění. Počet hráčů: 2. Průběh hry: panu Liškovi stačí málo, aby se jako by právem rozlítil na pana Beránka a dostal ho do rohu, Liškovi nezáleží na důvodech, ani na výsledku, rád prostě vítězí nad jinými a drtí je.
  •  „Vidíš, k čemu jste mě dohnali“ To rádi používají lidé, když mají špatnou náladu, nepovedené životní období, čekají na minipříležitost, aby to někomu dali za vinu. Nejčastěji manželce či dětem. Příklad: Můj táta kdysi odjel z Prahy na Slovensko a tam havaroval, mohla za to máma, protože ho ráno „tak vytočila“… Role Lišky se rády ujímají i ženy úspěšných mužů, nechají je vydělávat a investovat, ale jakmile se něco z toho nepovede, přijdou výčitky, jak je muž neschopný. Terapie je jednoduchá, úkoly a zodpovědnost z Lišky přehodit na Beránka a to by koukal…

Read the rest of this entry

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu

Standardní

Crespi: „Vybírání blech“, zdroj: Wiki

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

 

Příklad z televize a divadla:

Když jsem dělala na Nově ve zpravodajství, nesnášela jsem dosti všechny večírky, protože tam nikomu nešlo o to se pobavit, dozvědět se něco fakt zajímavýho, skamarádit se, ale jen lézt někomu do prdele, aby se člověk dostal vejš… Občas se s někým pokecat dalo, ale těch rektálních alpinistů byla většina. Jejich hra byla „KARIÉRA“. Podobný to bylo, když jsem kdysi hrávala v divadle, s kolegama jsme byli velcí kámoši a měli intimní chvilky na zkouškách i v hospodách a na výletech a tak, ale když mně ředitel neprodloužil smlouvu, protože jsem měla své názory a neohýbala jsem hřbet, stala jsem se nebezpečnou pro jejich hru „KARIÉRA“ a většina lidí se se mnou přestala bavit, abych jim coby anarchista nezkazila jejich hru. Jeden kolega mi přestal odpovídat na pozdrav, další dělal, že jsme se nikdy nekamarádili, jiní si se mnou šeptali tajně za rohem, aby to nikdo neviděl. Když jsem pak nastoupila na Nově, byla jsem pro jejich HRU zase asi zajímavá a mailovali, smskovali či jinak mě kontaktovali a to včetně ředitele, který mě s kamerou zval k nim na premiéry… Hru „KARIÉRA“ od té doby fakt nesnáším…

Příklad: „Hypochondr“

V knížce Berne popisuje případ rodiny, kde otec znal HRY a uměl je rozpoznat v úplném zárodku. Takže když pak u jedné snídaně jeho syn odešel do postele kvůli bolestem bříška a druhý syn na sebe chtěl upoutat stejnou pozornost a prohlásil, že jeho taky strašně bolí bříško, otec se jen zeptal: “Opravdu chceš hrát hru na hypochondra?“ Syn se zasmál a řekl, že vlastně ne. Kdyby mu to ale rodiče sežrali, protože by třeba sami byli hypochondry trochu, dítě získá potřebnou pozornost a hru „Hypochondr“ proto hraje s radostí dál.

Read the rest of this entry

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HRY

Standardní

Bertička a Tobík

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

Všichni hrajeme nějaké hry, mnozí si to ale neuvědomují. Já do toho pomalu pronikám a stejně jako s další odbornou literaturou, i tady to beru z gruntu a vypisuju a zkoumám a přijde mi to fakt zábavný.

Pravidla hry:

  • hráč, který hru hraje, postupuje k jemu předem známému výsledku, používá řadu tahů s různými léčkami a fintami, aby svého cíle dosáhl
  • hra je dramatická a obsahuje konfliktní prvky
  • hry jsou často podvědomé a vedou je i naprosto bezúhonní občané
  • HRY slouží k uspořádání času, k zaplnění kalendáře, k dlouhodobým plánům, posouvá události kupředu
  • u HRY se v posledním dějství stejně jako na divadle odehraje zázrak nebo katastrofa

3 stupně intenzity her:

  • 1.stupeň (společenský přijatelný)
  • 2.stupeň (drsnější, hraje se v soukromí)
  • 3.stupeň (nejdrsnější, končí u soudu, na chirurgii nebo v márnici)

Hra „Kdyby nebylo tebe…“ aneb „Pišta Hufnágl“:

Tuhle hru hraje několik žen, které znám, vlastně je asi mezi ženami hodně oblíbená. Hrající ženu poznáte podle toho, že si imrvére stěžuje na manžela a právě dominantní manžel je na vině všech jejích nezdarů, nesplněných snů, promarněného života. Proč nedokončila školu? „Kdyby nebylo jeho, dokončila bych ji…“ Proč nemá kamarády, neumí jezdit na kole, váží 90kg a bojí se lidí? „Kdyby nebylo jeho, kde já mohla bejt…“ Prostě Pišta Hufnágl ze Smolíkovejch…

Read the rest of this entry

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory

Standardní

Foto: Tereza Melicharová

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

 

No a výsledky mejch nervů? Už je asi nemám. Ty nervy. Dýchám normálně, a když mám těžko na prsou a dech se úží, hned vím, odkud vítr vane. Uvědomím si, jakou hru hraju, a dám protějšku stopku a jdu domů nebo přehodím tématickou výhybku, prostě hru, ze který nemůžu dýchat, už dál nehraju. Jak osvobozující.

Přitom jsou to nevinné hry, při kterých si třeba mile povídáte s přáteli, než vám někdo řekne třeba: “Ty jsi ale hodně přibrala, co?“ nebo „Dneska se ti to ale fakt nepovedlo ta práce, všichni to říkaj“ nebo „Nemůžem přijít na tvou oslavu, protože jedna naše skvělá známá má narozeniny, tak tam nesmíme chybět“ a podobné verbální krvavé nože vyřčené s úsměvem na rtech.

Příklad: Já měla problém s několika ženami, které na mě vždy pálej zeshora z rodičovskýho ega dolů do dětskýho a dařilo se jim to výborně. Já furt zkoušela hovořit z úrovně dospělý, ale každá věta byla hned překroucena a já zas od rodiče dostala pohlavek.

Jak mě mozkodlabka naučila dávat hrám stopku

Když mě dneska někdo takhle zkusí bodnout, hned po první bodné ráně tu hru striktně zastavím a už si na ty zmetky v rouše kamarádů dávám bacha. Právě těchto vět máme všichni plnou hlavu a nosíme si je životem. Odteď už je ale odmítám poslouchat a s kým se necejtím super, s tím se snažím nebýt. Fascinuje mě na tom to, že vztahy s okolím se zdánlivě nezměnily.

Read the rest of this entry

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK

Standardní

V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

Berneho EGOsněhulák

Eric Berne, autor knihy „Jak si lidé hrají“, dělí mezilidskou komunikaci na tři stavy našeho EGA. Když mi to mozkodlabka vysvětlovala, nakreslila tři koule nad sebe a já hned viděla Sněhuláka a tak tomu teď říkám SNĚHULÁK. Sněhulák je ze tří částí

  1. EGO „Rodič“
  2. EGO „Dospělý“
  3. EGO „Dítě“

Horní stav „RODIČ“ je systém pocitů a modelů chování vyplívající ze systému zážitků, které nám předali naši rodiče. Jak se myjou ruce, že se nekrká u jídla, že pouštíme sednout starší a nemocné, že nemluvíme sprostě, že nebijeme slabší, že … Hlava sněhuláka jsou neobjektivní neověřené pravdy, které nám léta říkali rodiče, noviny, televizní zprávy, učitelé. Prostřední koule je „DOSPĚLÝ“, který se snaží objektivně a nezávisle prozkoumat svět. Čerpáme tam jen z toho, co jsme si sami ověřili, na co jsme sami přišli. Spodní koule je „DÍTĚ“, to představuje pozůstatky minulosti, zamrzlé dítě v nás, kterým se stáváme nejen s rodiči, ale s kýmkoli a kdykoli. Můžeme být hozeni do „šťastného“ či „nešťastného dítěte“.  Když jste zrovna ve spodní kouli, reagujete a chováte se stejně, jako když jste byl dítě. Ať už blbnete s vlastními dětmi a je to krásné nebo vás zchladí rodiče otřepanou větou, která vás drtí už od dětství.

Read the rest of this entry

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat

Standardní

Fotografie0195V celém seriálu je:

Jak si lidé hrají /I.díl/ aneb Nemohu dýchat (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /II.díl/ aneb Berneho SNĚHULÁK (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /III.díl/ aneb Jak zastavit Sněhulátory (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /IV.díl/ aneb Pravidla a cíl HER (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /V.díl/ aneb Nechte mi mou blechu v kožichu (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VI.díl/ aneb Životní a manželské hry (odkaz zde)

Jak si lidé hrají /VII.díl/ aneb Společenské a sexuální hry (odkaz zde)

Když jsem na podzim obíhala doktory s respiračními problémy a v blbejch dnech měla pocit, že se udusím, netušila jsem, že je to kvůli hrám, který mezi sebou lidé hrají. Nenapadlo mě ani ve snu, že mám tíži na prsou a nemůžu popadnout dech proto, že mně dávaj zabrat některý vztahy s kamarády, rodinou, prodavačkami, pošťáky a třeba i úplně cizími lidmi. Až když doktoři vyloučili srdeční problémy, ukázali mi RTG mých krásných plic, výsledky krve, které by mi mohl kde kdo závidět, pošeptala mi sestřička u mýho obvoďáka větu, která mi dost změnila život: „Jste zdravá, ale jste na nervy“.

Tak jsem si s těma nervama zašla k psychoušce a ta na mě hned vybalila „transakční analýzu“.  Že prej s ní se dostanu dál a naučím se nedusit se a neprohrávat v blbejch lidskejch hrách. Ten název metody „transakční analýza“ jsem samozřejmě hned zapomněla a neuměla jsem doma muži vysvětlit, podle čeho že mě paní doktorka bude léčit ty nervy. Když jsem marně lovila ve své dvěmaporodyproděravělé paměti, našla jsem jen „panamerickou paralýzu“ či  „tragickou hypofýzu“.

Před pěti minutama jsem na ten název narazila znovu a už píšu tenhle článek, abych to už nikdy nezabudla. Říkala jsem totiž o psychoušce mýmu kámoši Mufovi, kterej studoval psychologii, a ten mi doporučil knihu „Jak si lidé hrají“, kde autor Eric Berne transakční analýzu vysvětluje.

Berne: „Když člověka nikdo nehladí, začne mu vysychat mícha“  

Read the rest of this entry