Category Archives: Vlastní tvorba (básničky, divadlo, pohádky a povídky)

Dotazník o používání diářů: UŽ ZRUŠENO

Standardní
1-Image (3)

To je logo mýho Dyjáře na rok 2016

Letos zas chystám vydat vlastní obsahový diáře, vlastně Dyjáře:) Kvůli nim chodím na kurz od neziskovky Spiralis „Řídím svůj projekt“. V rámci kurzu se učím mnoha dovednostem, zjišťuju, jaké všechny páky a pomocníky můžu při řízení projektu použít. Jednou z novinek je pro mě výzkum. Takže v rámci Dyjářvýzkumu mám pár otázek, odpovědi se jednoduše zaškrtávají nebo vepisuji pár slovy, zabere to jen 2 minuty. Kdo má chuť, nechť mi odpoví. Pomůže mi to pak dál s celým Dyjářovým projektem.

Link na dotazník: odkaz zde

1-2016

Třeba takhle budou moje Dyjáře 2016 vypadat. První by měly bejt k mání už na začátku června.

Maminátorský diáře (odkaz zde) jsem dělala už v roce 2013 a 2014 a prodaly se všechny do posledního kousku. Tyhle budou univerzální, pro ženy, muže všeho věku. Všechno vzniklo nově pod rukama novýho grafika, malířky, přidala jsem zas svoje drsný básničky ze Sbírky Šeptání hluchému milenci (odkaz zde), definice z online slovníku Čeština 2.0 (odkaz zde) a opět spoustu svátků a informací, který v běžným diáři nenajdete. Zas to bude diář a knížka nebo časák v jednom. Diář a počtení, zajímavosti, vtípky, srandičky a letos poprvé navíc i originální kresby od Gabriely Kovaříkové.

Obrázky zmenšené (15)

Jeden z asi dvaceti obrázků v Dyjáři 2016

tyden43

Kalendář bude zas jako u Maminátorských diářů celej tejden na dvoustraně, vlevo 7 dní, napravo volno na zápisky.

Jak maj bejt seřazený ty ikonky znamení zvěrokruhu

Ikonky „Znamení zvěrokruhu“

Obrázky zmenšené (5)

Všechny obrázky od Gábi přestavíme společně s novými Dyjáři 2016 na prodejní výstavě v Praze, místo a čas upřesním na blogu i FB.

 

O Kájovi a kouzelné žirafě

Standardní

Zdroj foto: Wiki

(Pohádka, kterou jsem kdysi napsala kamarádce Monice a jejímu synovi Kájovi)

Ta žirafa vypadala na první pohled úplně normálně. Stála za plotem zoologické zahrady s ostatníma žirafama a stejně jako ony měla dlouhý krk, hnědé skvrny po celém těle, a když běžela, jako by se zpomaleně promítal film. Jenže obyčejná vůbec nebyla a to měl za chvíli zjistit i Kája. Zatím si nic netušíc užíval citrónové zmrzliny u kasy a čekal, až maminka koupí lístky do ZOO.

„Iafy, iafy“ vykřikoval Kája mezi jednotlivými oblizy zmrzlinky.

„To víš, že tam budou žirafy, Kájo. A taky sloni a opičky. Ale musíme si nejdřív koupit lístky. Tak a je to. Tak pojď.“

Kája byl v ZOO už několikrát, ale žirafy se mu prostě líbily ze všech zvířátek nejvíc. Snad, že měly tak krásný a uhrančivý kukuč lemovaný těmi nejdelšími řasami na světě. A když na vás tyhle oči zamrkaly, bylo to, jako by vás sváděla samotná Mata- Hari, což Kája ještě neuměl ocenit. Opice byly taky fajn, bylo legrační je pozorovat, jak blbnou a skáčou a perou se. Ale žádný jiný živočich nebyl v Kájových očích tak zajímavý jako žirafy.

Read the rest of this entry

Pohádka o Mari a kouzelném prstenu

Standardní
Tuhle pohádku jsem napsala kdysi ještě v době, kdy jsem neměla děti, tak ji teď můžu zkusit na živých posluchačích a uvidíme:)
 

Srnka se lekla záblesku z nízkého remízku na kraji lesa. Možná už si všimla souvislosti mezi podobnými zablýsknutími od dalekohledů či pušek myslivců a mizejícími srnčími kamarády. Srně instinkt zavelel, a tak utekla. Ale blýskání z remízku neustalo. Na pařezu totiž ležel prsten s tmavě rudým kamenem a sluníčko se od něj odráželo, jako by v něm našlo zalíbení a chtělo zjistit, jak by mu to slušelo v odlesku drahokamu. Vedle pařezu vedla cesta až k blízké vesnici, v tu chvíli po ní ale nikdo nešel, jinak by totiž samozřejmě prsten spatřil a sebral ho. Jak slunce pálilo, prsten se leskl tak, že ho nešlo přehlédnout.

Až po notné chvíli, když už se slunce stočilo nad hluboký les, přicupitala po pěšině malá holka. Marie. Doma jí ale nikdo neřekl jinak než Mari. Už je vám asi zřejmé, že najde prsten, a že se stane hlavní hrdinkou našeho příběhu. Prsten by mohl být kouzelný a Mari by mohla být sirotek, na kterého je každý zlý, jak už to v pohádkách bývá, a prsten by jí mohl přinést nečekané štěstí, ale nebylo tomu tak. Mari měla maminku i tatínka a dokonce ještě 2 bratry. Všichni ji měli rádi, protože byla hodná a uměla lásku oplácet tak roztomile, že ani nešlo nemít ji v lásce.  Měla jedinou vadu, jestli se to vadou vůbec dalo nazvat. Měla totiž nestálého a neklidného ducha a nevydržela dlouho na jednom místě. Často se proto toulala daleko v kraji a vracela se až za tmy, utrmácená, ale spokojená, že toho zase tolik zažila. Bylo jí teprve 13, ale svůj kraj znala takříkajíc zpaměti.

To dopoledne, kdy se srna vylekala a prsten odrážel slunce ve svém rudém kameni, byla Mari zase venku. Vydala se známou pěšinkou kolem lesa, šla a šla, zpívala si, poskakovala, to vše z té radosti, že nesedí na velké domácí peci, kterou postavil její dědeček, a na které se někdy tak překrásně hoví. Ale nikdy ne dlouho. Měla radost z toho, že jí ve vlasech tančí vítr, že na ní praží sluníčko a blýská se na nespočetných hladinách kaluží, které tu po ránu vykouzlil déšť.

Read the rest of this entry

Vražedné desatero

Standardní

Můj multifunkční muž s nekonečnou trpělivostí…

Tak jsem vám tak jednou zas koukala do složky s textama na MAMINATOR a našla jsem povídku o vraždě jedný megery, který šiblo u porodu. Čtu, čtu, říkám si, co tu ta husťárna dělá? Tohle jsem nenapsala. Ale něco mi to říkalo… Dumám dál a najednou si matně vzpomínám, že když mi hrabalo v šestinedělí, že jsem se uklidňovala psaním… A napsala i tohle… Je to bohužel autobiografie a Jana jsem tak trochu v šestinedělí byla já… Někdy ještě i dnes… Muže nebiju, ale jinak mám občas při PMS (premenstruační syndrom) podobné tendence… Snad můj manžel bude mít se mnou větší trpělivost než hlavní hrdina se svou ženou…

Zabil ji a nikdo se mu nemohl divit. Tedy kdyby znal celý jejich příběh, nikdo by se nedivil. Ve skutečnosti tohle jistě nikdo nepochopí. Tu baseballovou pálku ani neočistil od její krve, díval se, jak tam leží s rozčísnutou hlavou, a úlevně sledoval potoky krve, které se rozlévaly za jejími ušními lalůčky. Byl to strašně hodný chlap, ale ona byla zrůda. I když by to do ní i po těch letech málokdo řekl.

Jana byla skrytá stvůra. On to věděl. Možná i jejich dcerka něco zaregistrovala, jinak mu ale nikdo nevěřil. Jejich božská Jana. Jana z Arku. Krásná a chytrá. Její rodina i přátelé si ji vystavili na piedestal a nehodlali ji z něj sundat.

Rudá krev a její nehybné tělo byly jediné dvě věci, které měl David v hlavě. První myšlenka, která se objevila potom, byla ta na režiséra F. A. Brabce, který miloval červenou barvu a měl ji v každém svém filmu. V Erbenově Kytici se sypala rudá jablka, tady tekla ještě horká krev ze ženy, která kdysi bývala tak „príma“.

Read the rest of this entry

Braničtí ochotníci a jejich historie od roku 1870

Standardní
v (35)

Já coby Čarodějnice Čurymůra v Pravdomluvné rybce

Díky branickým ochotníkům jsem se zas po letech vrátila k divadlu. Oslovili mě tehdy, abych jim napsala pohádku. Slovo dalo slovo a vznikla pohádka O pravdomluvné rybce, která měla premču v lednu 2012. V neděli 6.ledna 2013 ji hrajeme v Branickém divadle, jak už jsem psala v samostatném článku o této pohádce. Takže znovu lákám každého, kdo má dítě od roku třeba do devíti let, přijďte:)

https://maminator.wordpress.com/2012/11/01/pohadka-o-pravdomluvne-rybce/

No a kdo se zajímá o Braník a místní ochotníky, může si přečíst celou jejich historii, kterou jsem ze starých kronik, almanachů a vzpomínek pamětníku sepisovala pro webové stránky spolku, které jsou ve výrobě.

Braničtí ochotníci jsou nejstarším ochotnickým spolkem na území hlavního města

Read the rest of this entry

Pohádka o pravdomluvné rybce

Standardní

Celé obsazení, zleva nahoře:vesničan Hynek, komorná Didi, král s královnou, princezna Lea s rybářem Vítkem, král Krasomil, čarodějnice Čurymůra. Dole vlevo:vesničanka Alžběta, drbny.

Loni během druhého těhotenství jsem si splnila dva sny. Napsala jsem divadelní hru a i jsem si v ní zahrála. Mou radost ze splněných přání nekalil ani fakt, že divadelní hra byla pohádka pro děti. Oslovili mě braničtí ochotníci, mezi nimiž mám přátele, zda bych jim nenapsala pohádku, že nemůžou nikde narazit na text, který by se jim líbil a vyhovoval jim. Tak jsem jim napsala pohádku přímo na tělo, k tomu 8 písniček a nakonec jsem si v tom s nimi i zahrála. Zkoušky a premča před porodem byl teda frkot, ale neporodila jsem předčasně, i když v pohádce coby čarodějnice Čurymůra slušně řádím.

Naše upoutávka na premiéru

Já coby čarodějnice Čurymůra

Pohádka se hraje dál, nejbližší představení nás čeká v neděli 6.ledna 2013 v Branickém divadle. Kdo budete mít čas a chuť, přijďte se podívat. Lístky se dají koupit přes net, až divadlo nabídne i lednová představení... Pohádka má asi 50 minut a při předešlých představeních jsme si ověřili, že baví už i malé dvouleté děti, když se někdy maličko začaly ztrácet, písničky je zas vrátily do hry. Po představku se dá koupit i CD, na kterém je všech 8 písniček.

Pohádka se jmenuje „O pravdomluvné rybce“.  Tuhle zajímavou šupinatku chytne rybář Vítek a na lidi kolem pak ryba působí přímo zkázonosně, protože všichni kolem začnou mluvit jen a jen pravdu. Z rybáře a jeho rybky, kterou si nosí s sebou v akvárku se stane noční můra a málokdo před tou dvojicí neprchá v hrůze a se zacpanou pusou pryč. Nebojí se jí snad jen rybář a princezna Lea. Jasně, máte recht, bude láska…

Read the rest of this entry

Šeptání hluchému milenci

Standardní

„Šeptání hluchému milenci“ je název mojí básnické sbírky, kterou jsem před lety napsala. Je o hledání mého prince a zakopávání o nejrůznější „nepravé“ na dlouhé cestě korunované nalezením mého skvělého manžela Martina:) Když jsem ho potkala, konečně jsem mohla sbírku dopsat a měla happy end… Zdánlivě se to k MAMINATORU nehodí, ale MAMINATOR by nevznikl, pokud by ze mě manžel neudělal pani Maminátorovou:) S jiným jsem děti nechtěla a ani oni se mnou většinou… S manželem, když ještě nebyl mým manželem (což bylo tak krátce, že to ani nestojí za řeč), jsme děti chtěli hned a věděli jsme, že jsme pro sebe stvoření, že se k sobě hodíme a to samé cítím dodnes. Jsme spolu přes 5 let a je to božíííí.

Než jsem ho ale potkala, hledala jsem lásku u nejrůznějších mimoňů, kokotů, hodných, ale nepoužitelných, milých, ale nepraktických, sexy, ale hloupých, talentovaných, ale ne na život, milenců do postele, kámošů i pračůráků… V knížce Šeptání hluchému milenci jsou o nich chronologicky řazeny básničky tak, jak jsem je potkávala v životě a zase opouštěla.

Knížka se dá koupit za 91 Kč zde. Abyste nekupovali zajíce v pytli, zde je ukázka:

Něžnohrubá žena

Chápu to, dát si mě, není jako sníst kousek sýra,
spořádat mě, to je prostě síla,
jsem jako tatarák- skvělá i odporná,
jsem taky složitá jak škola odborná.

A tak si sama šlépěje do sněhu obtiskávám,
po večerech si recituju, ke svýmu tělo přičichávám.

Chápu to a divit se nemohu,
na první pohled jsem něžná jak tanečník, co šlape na nohu,
jsem křehká jak skála žulová,
že potkám svýho prince, šance je nulová.

Read the rest of this entry